Jaké nové fotbalové trendy přineslo EURO 2008? Především potvrdilo, že kdo myslí jen na defenzivu, nemůže dojít daleko. Co tedy hlavně vede k velkým vítězstvím?
1. BLESKOVÉ KONTRY
Expertní skupina UEFA teprve bude vyhodnocovat a zpracovávat stohy materiálů z evropského šampionátu, ale jedno už je patrné nyní. „Útočné kontry berou dech,“ tvrdí Andy Roxburgh, skotský trenér a šéf týmu odborníků analyzujících svátek evropského fotbalu.
„Jestliže dříve bylo na týmy, které vyznávaly hru rychlých protiútoků, pohlíženo negativně, pak top mužstva z Ligy mistrů i z EURO 2008 přesvědčují o opaku. Zvládnutí rychlých kontrů je podmínkou úspěchu. Jen na okamžik se totiž naskytne volnější prostor a vy toho musíte umět využít,“ zdůrazňuje.
Pohled Vernera Ličky, prezidenta Unie českých fotbalových trenérů: „Jen jeden gól z deseti padne z postupného útoku. Je třeba to respektovat. Kdo tak nečiní nebo se diví, že dostane gól po ztrátě míče ve středu pole, ten nepochopil vývoj.
Připomeňme si třeba gól, kterým Portugalci zvýšili v souboji s českým týmem na 2:1. Předvídali možnou přihrávku na Baroše, vystihli ji a hned první přihrávkou do křídla založili protiúder. Získali tak až tři sekundy času a my jsme se už nedokázali zformovat.
Nejlepší přechodovou fázi ale předvedlo Španělsko. Zbožňoval jsem pohledy shora na to, jak rozvíjí kontry. Rozdělíte si hřiště na části - všude někdo byl. Hráči na centimetry přesně věděli, v jakých prostorech se můžou, a naopak nesmí vyskytovat. To jim zároveň umožňovalo přejít rychle zpátky do efektivního obranného postavení.“
2. ČISTÁ OBRANA
Faulům vstup zakázán! Tuhle značku považují týmy s vysokými ambicemi za posvátnou. Následky za porušení zákazu jsou citelné. Zbavujete se možnosti konstruktivního zisku míče, tedy i založení rychlého protiútoku. Navíc hrozí, že sami ze standardní situace inkasujete. Ale špičce to nemusíte připomínat.
„Během šampionátu jsme zaznamenali pouze jedinou branku dosaženou přímou střelou z trestného kopu. Jeden z důvodů? Mužstva se snaží bránit chytře, a tudíž se vyvarují faulů před šestnáctkou,“ řekl Roxburgh.
Pohled Vernera Ličky: „Dostat soupeře pod tlak, přinutit ho přihrát, aby akce nešla dál, a snažit se získat balon třeba vystižením následné přihrávky, a ne v souboji jeden na jednoho, když má soupeř míč u nohy. To převládá. Pokud se tím neřídíte, je risk, že se dočkáte přečíslení, větší.“
3. ELASTICKÁ OBRANA S PRESINKEM
Kdo měl nejmenší vzdálenost mezi obranou a útokem? Odpověď zná každý - Španělé. „Hráli na třiceti metrech, a ne na osmdesáti,“ glosoval to kouč Vlastimil Petržela.
Pohled Vernera Ličky: „Němci se ve finále nedostali posledních dvanáct minut vůbec k vápnu. Španělský blok byl stále vysunutý a elastický. Když u nás vedete 1:0, zazní od kouče většinou automaticky pokyn: Stáhněte se na půlku.
U Španělů platil opak, a navíc každý vhodný okamžik využívají k vyběhnutí. U nás to obrana obvykle nevyužije. A ještě jeden rozdíl: Španělé ani pod mohutným tlakem míč neodevzdávají nákopem soupeři. Volí přihrávku na obsazeného hráče. U nás v takových případech slyšíte: Nepřihrávej, vždyť je obsazený.“
