Granada dva dny před kvalifikačním hitem. Češi už jsou na místě, ale jejich přílet příliš obyvatele nezajímal. Všichni vzhlížejí k domácím šampionům, kteří sjednocují zemi.
Před hotelem Hospes Palacio de los Patos, „kachním paláci“ z devatenáctého století, stojí šest policistů. „Proč tu jste?“ ptá se mladík na skútru. „Za chvíli přijedou fotbalisté Česka,“ odpovídá strážník.
Motocyklista mává rukou a pokračuje dál. Na chodník vyjde ze zvědavosti zhruba padesát lidí. Tváře, které vystupují z autobusu, většina z nich ani nezná. „Miláán, Pííítr!“ huláká parta kluků pouze na Čecha a Baroše.
ESPAŇA-CHECHA, hlásají plakáty na trafikách a na malých bilboardech v křivolakých uličkách. Ovšem jméno hostí by tam ani nemuselo být. Město granátových jablek žije v očekávání španělských hvězd. Kolem nich se bude všechno točit. Češi jsou bráni za pouhý kompars.
Nevěříte? Pak se pojďte přesvědčit. Je středa dopoledne. Společně s fotografem vstupuji do šestnáctitisícové arény, kde se už zítra odehraje důležitý díl kvalifi kace EURO 2012.
V koutku stojí parta pracovníků chystajících kabely pro živý přenos z utkání. „Znáte někoho z českých hráčů?“ Čtyři chlapíci kroutí hlavou. Alespoň pátý se přece jen mírně chytá. „Čech, ten gólman z ....,“ šátrá v paměti. „Z Chelsea,“ doplňuji za něj. „Ááá, Chelsea,“ opakuje.
Dobrá, co třeba trávníkář, který s motorovou sekačkou láskyplně sestřihává vnější okraj zeleného koberce u výběhové zóny. „Čech chytá v Chelsea, ale další hráči? Nevím,“ usmívá se. „Počkejte, vlastně jo. Nedvěd a Poborský,“ hlásí s jiskrou v oku. „Ti už jsou v penzi,“ rozšiřuji mu obzor.
Do třetice všeho dobrého, anebo zlého? Statný chlapík z ochranky od recepce mi volá šéfa stadionu. Za okamžik přichází elegán v kostkovaném obleku a s koženou aktovkou.
„Co vím o aktuálním českém týmu? Nic,“ říká tak trochu provinile Antonio Domech. Pak to chce hned napravit. „Ale v Česku jsem byl. Praha je úžasná. A taky jsem se naučil pár slov - prosim, pivo,“ dokazuje, že nelže.
Neustále tu vrčí sekačka. A propos, jaký je trávník? Pro Čechy moc důležitá otázka. Hrbolatý a drnovitý terén by mohl nahrávat bránícímu se týmu. Jenže tohle nehrozí: pažit je hustý, hebký jako mech a rovný.
„A ještě těsně před zápasem ho přistřihnu na úplně nakrátko,“ upozorňuje trávníkář a palcem a ukazováčkem naznačuje, na kolik centimetrů. „Wimbledon,“ dodává, kdybych to nepochopil.
Kvalita hřiště snad ani nemůže být jiná než výborná. V Granadě vládne celoročně příjemné klima. Sluníčko už teď krátce před polednem vzduch ohřálo na devatenáct stupňů Celsia. Na záhoncích kvetou macešky, přitom jen pár kilometrů odtud se lidé spouštějí po báječných sjezdovkách, na nichž se před lety konalo mistrovství světa.
Do této scenérie dnes večer vstoupí fotbalisté Česka a Španělska k předzápasovému tréninku. První patrně v tichosti, zato druzí s pořádnou kulisou. „Půlka Granady fandí Madridu, druhá Barceloně, což je i můj případ, ale reprezentace nás spojuje,“ zdůrazňuje Antonio Domech. „Už se na naše mužstvo moc těšíme!“
Češi se zase těší na konfrontaci s králi světa i Evropy a potají sní o jejich skalpu.
