Výhra 2:0? Pět důvodů, proč to nebylo víc
Rozkaz zněl jasně. Vyhrát – a pokud možno co nejvyšším rozdílem. Češi sice Lichtenštejnce na jejich hřišti přehráli a porazili, ovšem „pouze“ 2:0. Proč svou převahu nedokázali vyjádřit přesvědčivěji? Portál iSport.cz nabízí pět důvodů.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
1. Málo šancí
Utkání mělo očekávaný průběh, byl to klasický souboj favorita s outsiderem. Češi svého soupeře tlačili do vápna, jenže jejich tlak byl z valné části jalový. Žádný festival jasných gólových příležitostí se nekonal. „Kolikrát nám chyběl krok nebo víc přesnosti při finální přihrávce,“ všiml si nejlepší ligový střelec Jan Rezek.
2. Nevýrazné standardky
To už je v této kvalifikaci česká klasika. Standardní situace svěřencům Michala Bílka opět nijak výjimečně nešly. Zaujal vlastně jen přímý kop Jaroslava Plašila, který neskončil gólem, byť byl ještě tečovaný. A vůbec, vzhledem k technické převaze si hosté měli v malém knížectví vypracovat trestných kopů mnohem víc.
3. Střelba z dálky
Tedy pokud nepovažujeme za střely z dálky ty dvě gólové – jak Tomáš Necid, tak Václav Kadlec pálili z hranice pokutového území. V českém rejstříku však scházely klasické pumelice z pětadvaceti metrů, případně větší vzdálenosti. K jediné pořádné se dostal Jan Polák, ale míč neumístil mezi tyče. Další šutéři však bohužel nechali své kolty zavěšeny proklatě nízko.
4. Záludný soupeř
Pozor, Lichtenštejnci ukázali mnohem víc fotbalové kvality než slovutnější Skotové. Čechy vyděsili v prvním poločase třemi báječně zahranými standardními situacemi, nebezpeční uměli být i při rychlých brejcích. Proto jejich soupeř nemohl jít do maximálního rizika, Roman Hubník a spol. museli neustále myslet na zadní vrátka.
5. Bednářovo YouTube
Jistě, v rozhodujícím momentě míč nevyzpytatelně poskočil. Jenže kdyby Roman Bednář ve své vyložené šanci už předem neslavil a místo toho se plně soustředil, byl by rozdíl v konečném výsledku nejméně třígólový. Celá akce byla nádherná a finální přihrávka Michala Kadlece cizelérská jako pat Tigera Woodse v jeho nejlepších letech. Před Bednářem zívala odkrytá brána, jenže útočník West Bromwiche ji z několika kroků dokázal minout. Řekl si tak o místo v silvestrovském sestřihu.
