ROZHOVOR | Dariusz Dziekanowski byl největší polskou hvězdou konce 80. let. Osamocenou, tehdy neměl polský fotbal takový věhlas. Když si vzpomene na podmínky pro fotbal za jeho doby, je faktem, že jeho vlast pořádá mistrovství Evropy, přímo nadšen. „Každý zápas je pro nás finále,“ říká.
Prezident Asociace bývalých polských fotbalistů – to je funkce, kterou nyní zastává Dariusz Dziekanowski, hvězda přelomu 90. let. V Praze se zúčastnil jednání EFPA, která sdružuje evropské reprezentační staré gardy. „Pořád jsem u fotbalu,“ přiznává, že bez něj být nemůže.
V sobotu se hraje rozhodující zápas o postup ze skupiny Polsko-Česko. Kdo zvítězí?
„Původně jsem si myslel, že budeme mít šest bodů, český tým taky a bude to takový přáteláček, pohodová remíza. Bohužel. Teď musím říct jednoznačně – Polsko vyhraje a postoupí dál.“
Znáte dobře český tým? Koho z něj byste si vybral do mužstva?
„Samozřejmě: Rosický, Baroš, Plašil, Čech. Ale my si nechceme půjčovat. Nebylo by dobře, aby naši hráči, kteří se dostali do reprezentace, potom seděli na lavičce náhradníků.“
Za Polsko nastupují však francouzští rodáci Obraniak a Perquis, které Jan Tomaszewski, brankář bronzového týmu 1974 a poslanec sejmu, nazval odpadem. Co o jeho výroku soudíte?
„Nebudu komentovat takové hlouposti, nemoudré řeči. My jsme rádi, že hráči s kořeny v jiných státech nalezly původní. Věřil jsem, že vstupem do Evropské unie nastanou změny i v myšlení. Když chtějí rodáci z Francie za nás nastoupit, řekám si, proč ne. Fanoušci to také pochopili. Názory pana Tomaszewského komentovat nechci. Mluví jako politik, ne jako bývalý hráč a reprezentant.“
| Dariusz Dziekanowski |
Narozen: 30. září 1962 Hráčská kariéra: Gwardia Varšava (1979-1983), Widzéw Lodž (1983-1985), Legia Varšava (1985-1989), Celtic Glasgow/Skotsko (1989-1992), Bristol City/Anglie (1992-1993), Legia Varšava (1993-1994), Alemania Aachen/Německo (1994), 1.FC Köln/Německo (1994-1996), Polonia Varšava (1996-1997). Reprezentace: 62/20 |
Co znamená pro Polsko pořádání mistrovství Evropy?
„Splněné přání a obrovská vzpruha pro celý národ. Postavily se stadiony, ale i dálnice, železnice, letiště, hotely. Vyzdobila se celé země. Bez mistrovství bychom na to čekali dvacet, třicet let. Je to důkaz, že umíme být dobrými pořadateli a hostiteli. Užíváme si to, pro nás je každé utkání finále.“
Vaším partnerem je Ukrajina. Nebylo by lepší spojit se s Čechy?
„Už se stalo, ale nemusí být všemu konec. Možná společně uspořádáme jednou mistrovství světa (smích). Polsko a Česko, všechno je před námi.“
Byl jste velká hvězda konce 80. let, kdy končil komunistický režim. Nebylo by pro vás lepší narodit se o pět let později a mít vrchol v demokratickém zřízení?
„Všichni z naší generace víme, že jsme se nenarodili do nejlepšího období. Fotbalista v Polsku, to bylo přežívání, žádná sláva a bohatství. Jenom na jakých stadionech jsme hráli, to byla hrůza. Když jsem poznal jiné, bylo mi až hanba. Třeba v Československu. Pamatuju si, jak jsem ve 14 letech hrál žákovský turnaj v Praze na Spartě. To byl nádherný stadion, záviděl jsem. V té chvíli jsme si nepomysleli, že jednou budeme pořadateli mistrovství Evropy.“
Když polskou reprezentaci vedl v letech 2006-2009 nizozemský kouč Leo Beenhakker, byl jste jeho asistentem. Netoužil jste po něm převzít mužstvo?
„Všechno je před námi. Polsko s Českem možná zorganizují spolu mistrovství světa a já budu trenérem polské reprezentace. Byly to krásné časy. Leo je velký trenér a odborník, osobitý. Spolupracovali jsme spolu dva a půl roku, byla to pro mě velká škola.“
