PŘÍMO Z PODGORICE | Čeští fotbalisté to po sobotním nezdaru v Kosovu schytávají ze všech stran. Reakce některých lidí hráče pochopitelně mrzí, i když ví, že s někdy až nenávistnými komentáři těžko něco udělají. Pavel Kadeřábek si zároveň uvědomuje, že podobně nevydařený zápas jako v Prištině se nesmí v úterý proti Černé Hoře opakovat. Jinak může být s českými nadějemi na postup na mistrovství Evropy amen.
Máte za sebou důkladnou analýzu nevydařené mise v Kosovu?
„Víme, že jsme to nezvládli. Od vyrovnávacího gólu herně a pak ani výsledkově. Pokazili jsme to, teď už ale nemá cenu se koukat za sebe. Máme před sebou zápas v Černé Hoře a je potřeba to zvládnout.“
Co je k tomu potřeba? Opustit spekulantský fotbal?
„Do gólu na 1:1 jsem si v duchu říkal, že to v Kosovu zvládneme. Ježe oni pak začali jezdit, nahecovala je atmosféra a my se jim v nasazení nevyrovnali. To bylo hlavní problém.“
Úvod kvalifikace jste rozjeli slušně, je kosovský krach velkou ránou pro celý tým?
„Ano, rána to je. Všichni jsme si to představovali, že vyhrajeme, odskočíme jim, pak porazíme Černou Horu a jsme na šampionátu. Jenže se stal opak, je to komplikace, ale ještě ne zásadní. Pokud si uhrajeme další zápasy, tak jsme zpátky. Kosovo ještě nehrálo s Anglií, my je máme doma. Pořád je výhoda na naší straně.“
To jistě, ale k tomu musíte předvést diametrálně odlišný výkon, nemyslíte?
„Ano, s takovou hrou jako v sobotu to nepůjde. Musíme být víc na míči a zvýšit důraz, který nám chyběl.“
Neříkáte si, že musíme do zápasu vložit více emocí, které celému mužstvu v Kosovu chyběly?
„Rozumím vám, nicméně jde o hodně vrtkavé téma. My přece nejdeme do utkání s tím, že nechceme vyhrát, že nechceme být zapálení. Mnohdy možná řeč těla ukazuje na něco jiného, ale můžu odpřísáhnout, že jsme všichni chtěli vyhrát. Pak nevyjde pár přihrávek a najednou je ten obraz úplně jiný. Všichni víme, že hrajeme za reprezentaci, že na nás kouká celá republika, vlastně celá Evropa, i svět. Bohužel ve sportu se stává, že se některé zápasy nepovedou. Teď je však důležitá naše reakce, aby si všichni řekli ok, byl to ojedinělý výpadek.“
Dostala se vám kritická nálož ze sociálních sítí?
„Před chvílí jsme na to koukali na obědě. Tohle je vždycky. Je to normální. Možná i spravedlivý.“
Rozumíte lidem?
„Tak rozumím… Podívejte, za sebe nikdy nebudu komentovat ostatní lidi a jejich práci. Nekomentuju vás, nekomentuju kuchaře, nekomentuju jiné… Nemám to zapotřebí. Ale z jedné strany fanoušky chápu, fotbal je zajímá, řeknou si k tomu svůj názor.“
Dotýká se vás to?
„Ne, vůbec. To bych se z toho zbláznil. Kolikrát takové příspěvky ani nemusíte číst, přesto se k vám dostanou. Někdo z týmu si to přečte a už se to na vás hrne.“
Taky zapnete telefon a pustíte se do čtení?
(směje se) „Občas jo, člověk se i pobaví, jelikož někdy jsou příspěvky doslova nenávistné, až si říkám, zda to má někdo zapotřebí. Ale jo, každý je nějakej. Kdybych si tyhle věci bral do hlavy, do dalšího zápasu nemůžu vůbec nastoupit.“
