„Lvíčata“ udusilo letiště. Příčiny předčasného konce na EURO
Proč česká jednadvacítka nepostoupila do čtvrtfinále evropského šampionátu? Protože šla proti principům moderního fotbalu. Její hra byla roztažená, a tak to „lvíčata“ měla všude daleko. Z toho pramenila pomalost, přitom o úspěchu dnes rozhoduje rychlost. Navíc Izraelcům chtěla zatopit způsobem, který má malou šanci na úspěch.
Trenér Jan Suchopárek si po vyřazení z dobře rozehraného šampionátu povzdechl: „Chyběla nám nadstavba směrem dopředu, ofenzivní hráči neměli dobré řešení. Chtěli jsme dostávat míče před branku, ovšem hráči to nesplnili. Spíš jsme otáleli a při centrech jsme byli nepřesní.“
Jádro problému však bylo jinde.
Top týmy nespoléhají na kvalitu jednotlivců, nýbrž na kvalitu týmové organizace a spolupráce. Jejím základem je udržení kompaktního tvaru celého mužstva jak v obraně, tak v útoku. Pokud máte mezi hráči a řadami velké vzdálenosti, neuděláte efektivní presink, bleskový ťukes narážeček, ani raketový náběh, který by pomohl vytvořit přečíslení v určitém prostoru. Zjednodušeně řečeno: čím dále jste od sebe, tím déle všechno trvá. A dnes se na hřišti hraje opravdu o desetinky vteřin.
Leč český výběr na to zapomněl. Vysvětlíme si to s pomocí autentických snímků.
Roztažené hřiště
Takhle byl český tým postavený při izraelském přechodu do útoku. Moderní obranné elastické bloky se stlačují už pod hranici dvaceti metrů (bere se vzdálenost mezi posledním obráncem a nejvýše postaveným útočníkem), Češi natáhli defenzivní harmoniku snad dvojnásob. Pak nemohli dostat technicky zdatné protivníky pod tlak, natož aby mohli získávat míče výše od vlastní brány a vytvořit si výhodnější podhoubí pro útoky. Tolik potřebné zdvojování z tohoto letiště vykutat nelze už vůbec. A tak si mohl šikula Gloukh dělat na trávníku z Čechů legraci.
Srovnání s Ukrajinou
Malé srovnání s Ukrajinou. Proč si zajistila lístek do čtvrtfinále už po dvou utkáních? To demonstrovala v závěrečném klání ve skupině se Španělskem. Podívejte se, jak mladí Ukrajinci (ve žlutém) krásně udržovali úzké hřiště. Tím pádem mohli aktivně a velice těsně soka napadat, zdvojovat, i ztrojovat. Proto odehráli se španělskými hbitými techniky nádherný remízový zápas 2:2.
Neefektivní presink
Že česká jednadvacítka v zápasech s Angličany a Němci předvedla, že i ona umí lepší organizaci a presink? Ano, ale zase tak slavné to nebylo. Naznačují to hodnoty PPDA (počet přihrávek soupeře před úspěšnou defenzivní akcí). V souboji s Německem Češi dosáhli na 15,88 (Němci ve stejné metrice 8,44), v utkání s Anglií 14,48 (Angličané 5,24). A nezapomeňme, že Češi vždy vydrželi presovat jen první poločas a že jejich napadání ani tehdy nebylo bez vady na kráse. Důkazem budiž situace, kdy Angličané mohli dát pohodlně balon za obranu, navzdory českému napadání. Krajní obránce Cedidla navrch bránil Maduekeho z opačné strany, než měl (podtržená dvojice).
Stereotypní řešení v ofenzivě
Proč neměli Suchopárkovi svěřenci důstojné šance na vstřelení gólu? Byly za tím již zmíněné obří mezery mezi hráči a s nimi spojená neschopnost rychlých přesunů, ale také stereotypní centry z nevýhodných pozic. Češi v zápase s Izraelci poslali do soupeřova pokutového území 13 centrovaných míčů (úspěšnost 23 %). Většina z nich byla z hloubi pole, respektive ze stran před pokutovým územím. Z těchto centrů je menší pravděpodobnost vstřelení gólů než po zpětných přihrávkách od brankové čáry. Druhé varianty český tým proti Izraeli nevyužil ani jednou.
První variantu naopak hráči volili i v případě, kdy mohli využít přečíslení soupeře k úderné kombinaci. Důkaz opět na snímku: lvíčata měla ve středu hřiště převahu 4 na 3, přesto balon putoval do křídla na beka Gabriela (s číslem 4), jehož nepřesný centr z boku skončil za bránou. Vědomé rychlé kombinace před nebo v šestnáctce soupeře se zapojením více hráčů nebyl českým tým na evropském šampionátu schopen. I proto se s Gruzií rozloučil bez fanfár.
