Český fotbal má znovu tým, který může vyhrát mistrovství Evropy. Troufalé tvrzení? Kdepak, parta kolem Tomáše Pekharta, která se připravuje na EURO do 21 let, je podle odborníků silnější než celek, který na šampionátu triumfoval v roce 2002. Naději na úspěch dává i zlepšující se stav zraněného Václava Kadlece.
Devět let. Tak dlouho už čeká česká jednadvacítka na velký úspěch na mistrovství Evropy. Změnit to může šampionát v Dánsku, který začíná v sobotu, a ambiciózní tým kouče Jakuba Dovalila.
„Věřím, že nás můžou napodobit. Je to silná generace, a když jim vyjde všechno tak, jako tehdy nám, tak proč ne,“ tvrdí bývalý obránce Václav Drobný, který v roce 2002 zažil zlatý úspěch na turnaji ve Švýcarsku.
Když se před devíti lety Češi stali mistry Evropy, byla to prvotřídní senzace. Tým kouče Miroslava Beránka v normální hrací době vyhrál jediný z pěti duelů, přesto dokráčel až k triumfu. Prvnímu a dosud poslednímu pro český fotbal od rozdělení federace.
Zlaté medaile si tehdy na krk pověsili mimo jiné Petr Čech, Martin Jiránek, Zdeněk Grygera, David Rozehnal, Tomáš Hübschman nebo Milan Baroš. Tedy hvězdy, které se o pár let později staly pilířem i seniorské reprezentace.
Přesto by je současný výběr mohl na šampionátu ještě zastínit. „Když to srovnám, tenhle tým mi vychází silnější,“ říká na adresu Dovalilovy party Dušan Fitzel, který před devíti lety působil u jednadvacítky jako asistent a dnes je technickým ředitelem svazu.
Sehraná parta kolem Tomáše Vaclíka, Ondřeje Mazucha, Marka Suchého, Lukáše Marečka a Tomáše Pekharta má v nejvyšší soutěži v průměru odehráno srovnatelný počet zápasů (62), tehdejší tým však strčí do kapsy v množství legionářů.
Zatímco před devíti lety hráli v zahraničí pouze brankář Jaroslav Drobný, obránce Jiránek a útočník Baroš, na současné soupisce napočítáte takových hráčů hned devět. A žádné podřadné kluby: Anderlecht, Spartak Moskva nebo Lazio Řím.
„Hrají pravidelně v kvalitních soutěžích a to je velká přednost,“ souhlasí trenér Stanislav Levý. Důkaz kvality je to i pro Fitzela. „Jsou sebevědomější, protože svůj hlavní cíl, tedy dostat se do zahraničí, už splnili,“ dodává odborník na mládežnický fotbal.
Současné mužstvo z pohledu statistik ztrácí jen v jednom ohledu: počtu odehraných zápasů za reprezentační A-tým. Zatímco v Dovalilově výběru nasbíralo sedm hráčů 17 startů, ve zlatém celku měl stejný počet fotbalistů za sebou už dvojnásobnou porci utkání.
„Pravdou je, že ve Švýcarsku měla jednadvacítka také zkušenější gólmany, kteří toho měli odchytáno víc. Ale myslím, že i Vaclík je schopný svou roli zvládnout,“ uvažuje Levý.
Velkou výhodou Pekharta a spol. jsou i úspěchy z předchozích šampionátů – v podobném složení český tým skončil v roce 2006 druhý na mistrovství Evropy sedmnáctek a o dva roky vypadl až v semifinále na evropském šampionátu do 19 let.
„Je to celek, který má s tím zlatým hodně společného. Jakub Dovalil s ním pracuje dlouhodobě, stejně jako to tehdy dělal Karel Brückner,“ připomíná Fitzel trenéra, který v roce 2002 po čtyřech letech přešel k seniorskému mužstvu a samotný finálový turnaj odkoučoval Beránek.
Šanci na úspěch v Dánsku zvyšuje i fakt, že by šampionát měl stihnout zraněný Václav Kadlec. Devatenáctiletý útočník sice v kvalifikaci neodehrál ani minutu, když však na jaře poprvé nastoupil za Dovalilův výběr, hned se proti Ukrajině uvedl gólem.
Kadlec na sraz dorazil kvůli pochroumanému nártu o berlích, od neděle se však postupně zapojuje do tréninku a dnes by se měl na hřišti objevit i v přípravném utkání proti „béčku“ Mladé Boleslavi.
„Zklidnilo se to, zánět ustoupil. Pokud zvládne zápas, měl by s námi odjet,“ pochvaluje si Dovalil. V tom případě se na šampionát nevydá obránce Pavel Čmovš.
„Ani by mě nepřekvapilo, kdyby současní hráči zopakovali úspěch svých předchůdců z roku 2002,“ říká Levý. „Jsou sehraní, dobře se znají, jsou dlouho pohromadě, jsou velmi dobře připravení po taktické stránce,“ shrnuje.
Ožijí v Dánsku zlaté vzpomínky?
