I ve svých šestatřiceti letech je útočník Samary Jan Koller postrachem obran v ruské nejvyšší soutěži. Ve čtyřech úvodních kolech už se trefil dvakrát a znovu ukázal, proč je nejlepším kanonýrem v historii české reprezentace.
V Rusku se ale šíří zaručený recept, jak obrovitého forvarda eliminovat. Ukradněte mu kopačky, v žádném městě nemají jeho velikost 50!
„Vzniklo to jednou na tréninku v Samaře. Moje kopačky zůstaly na bázi. Bos jsem trénovat nemohl, a tak trenér Sluckij nechal všechny čekat půl hodiny, než mi někdo boty přiveze,"popisoval Koller pro Sovětskij sport.
Další způsob odstavení 202 cm vysokého útočníka našli i obránci Lokomotivu Moskva.
„Jejich obránce mě v souboji uhodil rukou do tváře a při tom mi z oka vypadla kontaktní čočka. Musel jsem během hry vyběhnout ze hřiště do šatny a vzít si novou."
A než se nešťastný Koller vrátit na trávník, jeho tým inkasoval!
"Ještě v šatně jsem slyšel řev a pochopil jsem, že jsme dostali gól. Už se mi párkrát stalo, že jsem musel ze hřiště běžet do šatny pro čočku, ale ještě nikdy se nepřihodilo, že by během té doby moje mužstvo dostalo branku," litoval.
Koller v rozhovoru zavzpomínal také na nepříliš ideální vztahy se Spartou, ze které zamířil před třinácti lety na zahraniční štaci do Belgie:
„Ve Spartě jsem nebyl oblíbený u fanoušků, ani u fotbalistů. Když jsem hrál vpředu s Lokvencem, tak nám říkali útok žiraf, ale to mě nerozčilovalo. Jednou po zápase na mě však začal jeden spoluhráč křičet - proč jsi nedal gól? Vzteky jsem udeřil pěstí do dveří a rozbil je. Byl to můj poslední zápase ve Spartě."
Nejlepšího střelce v historii národního týmu tíží i současná situace české reprezentace ve třetí kvalifikační skupině mistrovství světa.
„Bude mi trpce, když náš národní tým nepojede na mistrovství světa. Ale já už za národní mužstvo hrát nechci. Chci hrát jenom za Samaru," uvedl Koller, i když minulý týden pro deník Sport naznačil, že v případě nutnosti by se nechal k návratu přemluvit.
