Když vás lidi nenávidí víc než Usámu bin Ládina a vy na tom přitom dokážete vydělat spoustu peněz, to už musíte mít nějaký talent. Neil van Schalkwyk ho bezesporu má. Právě on před 15 lety vynalezl vuvuzelu. Tu strašidelně protivnou trubku, o které si při fotbalovém mistrovství světa povídá celá planeta.
Kvůli věci, kterou Schalkwyk vymyslel, má hodně lidí zkažené celé mistrovství světa. Kvůli ní zasedají šéfové tenisového Wimbledonu, lékařská konzilia i zástupci všemožných fotbalových lig, jen aby se módě hlasité trubky ubránili. Kvůli ní si statisíce lidí před televizí vypínají při fotbale zvuk.
Vuvuzela? To je naprostý fenomén letošního šampionátu. Před patnácti lety by toho mírně zakřiknutého mládence Neila van Schalkwyka ani nenapadlo, že to může zajít tak daleko. Tehdy si jen pomyslel: Z toho by se nějaká koruna dala vytřískat.
Schalkwyk hrával fotbal za tým Santos Kapské město, jednou po jeho gólu někdo v hledišti zahrál na klasickou trumpetu. Tehdejší obránce pracoval v továrně na výrobu plastu, takže hned začal dumat nad tím, jak by se takový nástroj dal zalevno vyrábět ve velkém právě v tomhle materiálu.
„Moc jsem toho tehdy nenaspal,“ říká Schalkwyk. „Proto teď dokážu pochopit lidi, kteří kvůli vuvuzele nemůžou spát. A musím se jim vlastně omluvit.“
Je to jen pár let, co se jeho vuvuzely staly součástí africké fotbalové kultury. Už dlouho před ním se na stadionech vyhrávalo na podobné nástroje. Ale až on tomu dal současný rozměr.
V roce 2001 jich prodal sotva pět set, o rok později už přes 20 tisíc. To už pochopil, že přišel na výnosný byznys. Dnes o tom nepochybuje nikdo, kdo viděl aspoň minutu letošního mistrovství.
„Nechal jsem si to pod jménem vuvuzela i patentovat,“ vypráví chlapík, z něhož se díky vuvuzelám stal milionář. „Popsal jsem to jako věc, která vás zasype rámusem.“
Z tohoto pohledu mu právě šampionát v JAR přišel náramně vhod. Proslavil ho po celém světě. K prodeji práv na vuvuzelu ho už intenzivně přemlouvají ruské a brazilské firmy, nabízejí za podlouhlou plastovou trumpetu neuvěřitelné peníze. Schalkwyk zatím vyčkává. „Ale obchod s Rusy se vyvíjí nadějně.“
A že na vuvuzelu většina fanoušků nadává? To Schalkwyka vůbec netrápí. Dokonce hned podnikavě začal k trubce přidávat i špunty do uší. O jeho svědomí každopádně strach nemějte.
„Hráči i turisté si je kupují jako suvenýry domů,“ argumentuje. „A počkejte, až třeba Argentina celý šampionát vyhraje. Pochybuji, že si Messi bude na vuvuzely stěžovat.“
