Čeští fotbalisté na MS letos chybí, to už je několik měsíců daná věc. Teď přišla alespoň malá náhrada. V neděli se rozhodlo o titulu mistra světa ve fotbale neuznaných zemí a zlato překvapivě putuje kousek na východ. Do země, která kdysi byla součástí československého státu.
Nešlo o žádný turnaj juniorů, ale o soutěž plnohodnotných dospělých reprezentačních fotbalových týmů. Málokdo o ní slyšel, ale přesto vedle vyšperkované a bohaté společnosti FIFA existuje ještě její slabší sestra zvaná CONIFA. Pod touto zkratkou se skrývá Konfederace nezávislých fotbalových asociací.
Ta sdružuje fotbalové reprezentace, které do FIFA nechtějí vzít. Jádro tvoří neuznané státy, ale doplňují je různé exilové týmy, mančafty separatistů nebo fotbalová družstva různých národnostních menšin, ale také třeba Monako nebo pacifické Tuvalu, které jsou moc malé na „opravdový“ reprezentační tým podle pravidel FIFA.
CONIFA má dokonce i vlastní mistrovství světa, a právě to letošní pořádala Barawská fotbalová federace, která zastupuje jeden z autonomistických regionů Somálska. Mistrovství ale Barawa nepořádala v rozpáleném koutu východní Afriky, ale na několika stadionech v Londýně.
Mnoho fotbalových reprezentací, které jsou sdruženy v tomto alternativním fotbalovém společenství, totiž doma hrát nemohou, protože by i jen vztyčení jejich vlajky mohlo vyvolat zásah oficiální vlády a fotbaloví „bafuňáři“ by také mohli skončit pod zámkem.
Titul mistra světa CONIFA v Londýně obhajoval tým z Abcházie – separatistické republiky na Kavkaze, kterou mezinárodně uznává jen Rusku a pár jeho spojenců.
Šampionát měl mnoho podobností s opravdovým, „velkým“ mistrovstvím světa, včetně generálního sponzora, kterým se stala renomovaná britská sázková kancelář Paddy Power. Finále řídila opravdová rozhodcovská superstar v podobě bývalého sudího z Premier League Marka Clattenburga.
Ve finále se projevil trend celého mistrovství, který bychom mohli popsat jako „maďarskou“ revoluci. V CONIFA jsou totiž sdruženy i fotbalové federace maďarských menšin obývajících okolí maďarského státu.
Účast na letošním mistrovství si v kvalifikaci zajistil tým Sikulska, za který hrají Maďaři žijící ve střední části rumunského Sedmihradska, ale také „reprezentace“ regionu Feldvidék, což je zase maďarské označení pro Horní zemi – tedy Slovensko.
Jenže tým slovenských Maďarů nakonec na šampionát nedorazil a byl nahrazen jiným „maďarským“ manšaftem Kárpátalja, který sdružuje etnicky maďarské fotbalisty z regionu, kterému my říkáme Podkarpatská Rus a který patřil za první republiky k Československu, ale dnes už náleží k Ukrajině.
Právě tým „karpatských“ Maďarů z Podkarpatské Rusi prožil v Londýně zlatou pohádku. Náhradníci se probojovali až do finále, když v bratrovražedném semifinálovém souboji porazili také „maďarské“ Sikulsko.
Ve včerejším finále pak Kárpátalja ubránila bezbrankovou remízu a porazila jasně favorizovaný Severní Kypr 3:2 na penalty. S trochou nadsázky proto platí, že letošním (alternativním) mistrem světa ve fotbale je Podkarpatská Rus.
