Hraje se o MS i za trenéra. Na Švédsko nejspíš s překvapivým tahem
PŘÍMO ZE ŠVÉDSKA | Začalo to dvěma góly Tomáše Rosického proti Americe, skončilo rozčarováním ve skupině. Psal se rok 2006. Fotbalový svět se setkal v Německu. Od té doby šlus, další tři šampionáty Česko minulo. V Solně má oslabený národní tým další pokus. V prvním kole baráže se postaví domácímu Švédsku. Když nevyhraje, končí. A s tím zřejmě i éra Jaroslava Šilhavého, který podle zdrojů Sportu uvažuje o velkém překvapení v základním rozestavení. „Z týmu cítím sílu,“ říká státní trenér. Tak ji dnes ukažte! Pojďte vystřílet finále v Polsku.
Už je to předlouhých šestnáct let, kdy se česká vlajka naposledy třepotala mezi účastníky mistrovství světa. Pro generaci okolo Pavla Nedvěda, Jana Kollera, či Karla Poborského měl v německém sousedství přijít vrchol reprezentační kariéry. Plány se ale na kusy rozpadly hned ve skupině. Vítězství nad USA 3:0, dále pak už jen porážky s Ghanou a Itálií. Místo očekávaného obřího úspěchu došlo na těžké zklamání.
V dalších letech bylo ještě hůř. Český fotbal se postupem času sesunul do průměru. Na setkáních nejlepších týmů planety třikrát v kuse chyběl. V roce 2010 v Jihoafrické republice, o čtyři roky později v Brazílii a naposledy v Rusku (2018). Nyní má před sebou čtvrtý pokus.
Dnes v Solně u Stockholmu. Proti oddanému Švédsku. V případě vítězství, pak za pět dní další boj – už rozhodující – s Polskem v Chorzówě.
„Hráči si uvědomují velikost zápasu. Všude o utkání čtou, komunikují o něm, přejí si, aby se to podařilo. Na všechny se to přeneslo, z týmu cítím sílu. Čeká nás moderní, krásný stadion plný lidí, bude výtečná atmosféra. Věřím, že nás to nesemele,“ praví Jaroslav Šilhavý.
Kouč je v nezáviděníhodné situaci. Karty v ruce silné nemá, s esy nemůže počítat.
