Japonští fans: Aplaus pro domácí i Petra Čecha
Bezu ohledu na výsledek dnešního zápasu budou čeští fotbalisté na dnešní duel s Japonskem v Jokohamě zřejmě vzpomínat do konce života. Atmosféra, která provázela závěrečný zápas přípravného turnaje Kirin Cup totiž překonala všechna očekávání, které před utkáním měli.
Japonci mají fotbal moc rádi a ten prý svou popularitou brzy předčí baseball. Není divu, že od pěti hodin se jokohamská čtvrť Ši-Jokohama začala plnit modrými dresy, což v oblasti plné kancelářských budov plných důstojných mužů v černém obleku působilo trochu nepatřičně. Bylo však zjevné, že řada z nich svoji obvyklou uniformu také zanechala právě v zaměstnání a vyrazila nezvykle brzy směrem k nedalekému Nissan stadium.
Na fotbal mířily ale celé rodiny navlečené do modrých dresů, malými sotva cupitajícími dětmi počínaje a stařičkými babičkami konče. Fotbal je v Japonsku rodinnou záležitostí a při zdejším pořádku nemusí mít nikdo obavy o své zdraví. Vyrazit si na sportovní utkání znamená jít za zábavou a ne se zlobit na soupeře.
Češi to měli poznat na vlastní kůži, protože když 50 minut před výkopem už na z poloviny zaplněný stadion vstoupila trojice brankářů v čele s Petrem Čechem, arénou otřásl aplaus stejně velký, jako když se krátce předtím šel rozcvičit domácí gólman Ejdži Kawašima. A podobné to bylo, když oznámili jméno českého kapitána při zveřejnění sestavy - v Japonsku má brankář Chelsea zjevně hodně příznivců.
Bývalo pravidlem, že asijští fanoušci neuměli příliš skandovat, jejich chování bylo směsí pištění a překvapivých výlevů, ovšem to už dávno neplatí. Japonci by mohli být příkladem v tom, jakým způsobem své miláčky povzbuzují. Od první minuty se odhadem dvacetitisícový "kotel" za domácí brankou rozjel a nezastavil se po celý zápas. Ale mohutné skandování "Nippon" se neslo celým stadionem.
Jakási dětská bezprostřednost, tolik příznačná pro zdejší obyvatele, se projevovala jen při opakovaných záběrech na dvou obřích obrazovkách. I když byla zopakována šance, případně střela třeba třikrát, pokaždé hlediště zahučelo překvapením. Umělo však sportovně ocenit i akce soupeře, především se rozplývali nad tvrdými souboji, které někdy Čechům pomohly k získání míče.
Český tábor fanoušků se v modrém moři takřka ztrácel, sedmdesát fanoušků nedokázalo domácí obrovskou převahu překřičet. Přesto se jim stejně jako proti Peru čeští fotbalisté vydali poděkovat, i díky nim budou mít na Japonsko nádherné vzpomínky. Zvlášť, když se podělili o celkové vítězství.
