Kdepak očekávaný duel Argentina–Brazílie, v nedělním finále letošní Copy Amériky se střetnou Uruguay s Paraguayí, týmy, které vystoupily ze stínu jihoamerických obrů. Výčet předchozích úspěchů, vyskládání dobytých vavřínů a listování almanachem světových hvězd jasně staví do role favorita Uruguay, ale pozor, Paraguay prožívá nyní velice slibné časy. Není předem rozhodnuto.
Nostalgie za zašlými úspěchy a stále víc živená naděje na proniknutí mezi nejlepší. I tak by se dal nazvat souboj finalistů Copy Amériky Uruguay – Paraguay. Na jedné straně Uruguay, dvojnásobný mistr světa a rekordman v počtu vítězství na jihoamerickém šampionátu, na druhé Paraguay, léta paběrkující nevýrazný tým, který se však vzmáhá a touží být mezi nejlepšími. Duel slavné minulosti s ambiciózní přítomností. Stačí se zadívat na statistiky.
Nejlepším střelcem paraguayské reprezentace je nynější hvězda Roque Santa Cruz s 25 zásahy. Semifinále ovšem pro zranění nedohrál a jeho start je k radosti protivníka ohrožen. Kdežto uruguayský kanonýr se jmenuje Héctor Scarone, nastřílel 32 gólů a je mistrem světa 1930. Ten současnému týmu pomůže jen jako historická vzpomínka.
Paraguayský tým zažívá báječné období. Loni si připsal největší úspěch na mistrovství světa, když se probojoval do čtvrtfinále, postup do finále Copy Amériky přes Brazílii a Venezuelu také není náhodný. Toho si povšiml i Enzo Francescoli, uruguayská legenda, jenž jako kapitán dovedl „celeste“ v roce 1995 k poslednímu triumfu v Jižní Americe.
Odmítá však názor, že Uruguay je pouze minulost, přestože poslední titul na Copě Américe, pod nějž se hodně výrazně osobně podepsal, je hodně zetlelý. „Máme nyní skvělou generaci,“ říká pyšně.
„Navazuje na loňské vynikající výkony na mistrovství světa, kde medaile unikla jen o kousek. Teď jsme vyřadili domácí Argentinu, útočníci jako Forlán nebo Suárez patří k nejlepším na světě,“ tvrdí přesvědčivě. Uruguay se podle jeho slov vrátila do báječných let.
Podle znalců jihoamerického fotbalu nebude finále příliš vyhecované, nestřetávají se nesmiřitelní rivalové. I když rvačky při utkání Chile s Peru a po souboji Paraguaye s Venezuleou, do nichž se zapojili i hráči, svědčí o tom, že na tomto kontinentu patří vášnivost k běžnému koloritu.
Předseda paraguayského svazu Juan Ángel Napout atmosféru ovšem nehrotí. „Nebudu říkat žádná plamenná slova, vyzývat hráče k heroickému boji za vlast,“ vyhýbá se patosu. „Vím, že dají do utkání všechno, stejně jako tomu bylo v semifi -nále s Venezuelou.
Když ji porazili, poslal jsem pozdrav předsedovi venezuelského svazu. V neděli jsem připraven učinit totéž uruguayskému,“ přece jen si trochu rýpne.
Obava Paraguayců, že protivník bude v téměř domácím prostředí, nemusí být ovšem tak silná. Z Montevidea do Buenos Aires je to sice jen přes „ulici“ (přes ústí řeky La Plata, nejširší delty na světě), ale tolik fanoušků, kolik by o finále mělo zájem, se na stadion River Plate nedostane.
Podle oficiálního rozdělovníku má finalista právo na 5 700 míst z celkové kapacity 60 tisíc stadionu Monumental. „Je to ostuda, nepřijatelné,“ protestuje proti tomu Sebastian Nauza, předseda uruguayského svazu. Přičemž přiznává, že tisíc míst z této kvóty dostanou hráči pro příbuzné a známé. „Měli bychom mít nejméně deset tisíc,“ prohlašuje Nauza.
I když se nestřetávají ve finále Copy Amériky nejslavnější týmy ani největší rivalové, bude to třaskavé.
