Torres: Bylo mi jedno, jestli Chelsea prohraje. Vzdal jsem se hodnot
Fernando Torres v otevřeném rozhovoru přiznal, že se z něj stal typ fotbalisty, který se nestará o to, jestli jeho tým vyhraje nebo prohraje. Kvůli nevydařené minulé sezoně se proto španělský útočník proměnil v zcela jiného hráče.
"V polovině minulé sezony jsem se vzdal hodnot, s nimiž jsem vyrůstal," řekl Fernando Torres pro španělský deník El País.
"Hrál jsem se spoluhráči, kterým bylo jedno, jestli tým vyhraje nebo prohraje, protože vůbec nenastupovali. Nikdy jsem takový být nechtěl. Ale jednoho dne jsem si uvědomil, že jsem byl přesně jako oni. Že mi nezáleželo na vítězství nebo porážce. A proč? Nehrál jsem a nebyl součástí týmu," vysvětlil.
To jej ale naučilo pracovat sám se sebou. Zjistil, že on je jedinou osobou, která může všechno změnit.
"Byl jsem tím, kdo mohl říct: Děláš chyby, musíš něco udělat! Vyzrál jsem a poznal sám sebe. Uvědomil jsem si, že záleží jen a jen na mně. Jsem teď více sebekritičtější, více rozumím ostatním a dokážu se smířit se situací, která nastane."
Torres po každém zápase, do kterého nezasáhl, pokračoval v tvrdé práci. Na tréninku dřel a nic nevypustil. To se pro změnu naučil od Paula Ferreiry, pravého beka, jenž se už několik let marně pokouší prokousat zpět do sestavy. "Vždycky trénoval tvrdě jako nikdo. Nehrál, ale přitom se vždycky se usmíval."
Torresovi neseděl styl Villase-Boase
Španělský reprezentant si v rozhovoru také postěžoval na dny pod trenérem Andrém Villasem-Boasem. Kvůli němu musel pozměnit svou hru, což jen přispělo k jeho frustraci.
"Byl to ale jediný způsob, abych hrál, i když mi to škodilo. Občas jsem si pomyslel: Poběžím za obránce, nabídnu se a půjdu do prostoru. Ale sedmdesát minut jsem se třeba nedotkl balonu. Pokud jsem hrál na svém postu, nebyl jsem zapojen do hry. Takže, co jsem měl dělat? Bylo to tak odlišné od toho, na co jsem byl zvyklý z Liverpoolu pod Rafou Benítezem," uvedl upřímný Torres.
Nejen jemu pomohla změna na trenérském postu. Chelsea se AVB zbavila a na jeho místo dosadila Roberta Di Mattea, jehož styl se podle Torrese podobá Benítezově hře.
