Po devíti sezonách s Kloppem je to pro Liverpool skok do nového – a nejistého – světa jak pro tým, tak pro fanoušky. Nikdo neví, jak dobře nebo špatně to dopadne, ale na hřišti je cítit optimismus. Je tu obměněná hierarchie v čele s Michaelem Edwardsem (generální ředitel) a Richardem Hughesem (sportovní ředitel). A hlavně Arne Slot, který se pokusí vzepřít historii. Nizozemský kouč, který by ovládl Premier League, se ještě nenašel.
Když Ruud Gullit, ztělesňující étos totálního fotbalu a famózní podle všech měřítek, v létě 1995 podepsal smlouvu s Chelsea, ukecával levého beka Franka Sinclaira, aby s ním vymetal noční kluby v Londýně. O 12 měsíců později se rodák z Amsterdamu a držitel Zlatého míče (1987) stal trenérem Blues, když Glenn Hoddle opustil Stamford Bridge, aby přitáhl otěže Anglii. Krátce poté se podle Michaela Duberryho, stopera, který čelil tvrdé konkurenci v podobě Marcela Desaillyho a Franka Leboeufa, obrátil Gullit na Sinclaira a před celým týmem mu pohrozil: „A Franku, pro tebe už žádné kluby, rozumíš?“
Black Tulip, jak se Ruudovi přezdívalo, byl prvním nizozemským koučem v Premier League a jeho metody nějakou dobu fungovaly. Především v roce 1997, kdy vyhrál FA Cup, což byla první trofej Chelsea po 26 letech. Gullit je však výjimka: trenérům z krajiny sýrů, tulipánů a větrných mlýnů se v Anglii obecně nedaří. Ve skutečnosti je jejich bilance ze všech zemí, jež nejčastěji doručují šéfy laviček přes Lamanšský průliv, jasně nejhorší.
Celkem 15 španělských, 14 italských, 8 francouzských, 6 portugalských a 6 německých koučů velelo mužstvům v anglické nejvyšší soutěži a každý národ získal buď mistrovský titul, nebo korunu v Lize mistrů. Deseti Nizozemcům se však něco takového nepovedlo ani jednou. A jen čtyřem – Gullitovi, Guusu Hiddinkovi (Chelsea, 2009), Louisi van Gaalovi (Manchester United, 2016) a Eriku ten Hagovi (United, 2024) – spadl do klína FA Cup.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
