Nedvěd v Juventusu: úspěchy, skandál i ostré proslovy. Co kritika a hořký konec?
Nebyl nikde uklizený, jen tři hodiny jízdy za Alpami, navíc ve vedení jednoho z největších klubů Evropy. I tak povědomí o práci Pavla Nedvěda českému fanouškovi možná lehce opadlo, přitom byl jakožto jeden z ředitelů a následně viceprezident Juventusu (2010–2022) součástí jedné z nejúspěšnějších ér italského velkoklubu. Teď se vrací do Česka, stal se novým manažerem fotbalových reprezentací. „Vynikal svým vztahem k hráčům,“ shodují se italští novináři. Pro deník Sport popsali i okolnosti hořkého konce po kauze Plusvalenza.
Život se Pavlu Nedvědovi oproti hráčské kariéře, kterou ukončil v roce 2009, razantně změnil, prakticky ihned zamířil do vedení klubu. Dodnes se udržuje ve sportovní formě – sám pro deník La Repubblica popisoval, jak během pracovního dne stihne i necelé tři hodiny posilování či běhání. Klasické tréninky ale nahradila dlouhá jednání, plánování a byznys. „Ale miluju to,“ přiznal tehdy s tím, že trenérská dráha pro něj nikdy nebyla žhavá varianta.
S Juventusem ho pojila silná loajalita. Sám často zmínil slovo „odpovědnost“, kterou k „bianconeri“ cítil – jako jeden z mála hráčů neopustil tým po korupčním skandálu a sestupu do druhé ligy a sám prohlásil, že teprve až Juventus vyhraje Ligu mistů, může v klidu spočinout.
Především směrem k fanouškovské opci byl tak po přesunu do funkcionářské pozice zkrátka dokonalým reprezentantem klubu, mnohdy perfektním doplňkem více kontroverzního prezidenta Andrey Agnelliho, mezi nímž a ultras to někdy vřelo.
„Během Nedvědova působení přišlo mnoho cenných hráčů a bylo učiněno mnoho odvážných rozhodnutí, na kterých se Nedvěd aktivně podílel. Začínal s reprezentačními a koordinačními povinnostmi v mládežnickém sektoru a poté se skutečně stal členem představenstva,“ popisuje Nedvědův přesah novinář Dario Pellegrini píšící pro Calcio In Pillole.
„V druhé části svého působení se stále víc a víc zapojoval do sportovního dění, kde pracoval po boku sportovního ředitele Fabia Paraticiho, osobně se podílel na jednáních na přestupovém trhu a pracoval v každodenním kontaktu s kabinou,“ doplňuje ho Mirko Nicolino, publicista specializující se na dění kolem turínského celku. Ačkoliv měl Nedvěd při přestupech právo podepisovat hráče, podílel se jen na jejich kontaktování z pozice člověka se statusem legendy. „Nikdy neměl při jednáních vyloženě aktivní roli,“ popisuje Pellegrini.
Čistě výsledky na hřišti se dvanáctiletá éra Juventusu, pod kterou je Nedvěd také podepsán sedmi lety viceprezidentování, nedá popsat jinak než jako úspěch. Klub vyhrál devatenáct trofejí, v lize byl hegemonem, který soutěž opanoval devětkrát v řadě (italský rekord), byl dvakrát ve finále Ligy mistrů, přilákal hvězdného Cristiana Ronalda, změnil logo, otevřel nový stadion… Jde o nejlepší etapu v historii.
Ve funkci jen díky kamarádství?
Samozřejmě, často se i v Itálii propíralo, jak velký vliv na vše zmíněné měla česká ikona. Tématem to bylo nejen v médiích, ale i mezi akcionáři. „Jste na pozici jen proto, že jste kamarádem prezidenta klubu,“ překvapili v roce 2021 na valné hromadě. Agnelli svého viceprezidenta hájil, ale kritika někdy zaznívala i směrem k Nedvědově chování na stadionu. „Furia Ceca“ (Zuřivý Čech) totiž někdy dokázal svou přezdívku plně obhájit – kamery ho často zabraly, jak při zápasech agresivně reaguje, gestikuluje či nadává, jednou platil velkou pokutu za spílání rozhodčím.
Právě styl Nedvědovy komunikace, která bude zřejmě jedním z klíčových pilířů u české reprezentace, je jednou z hlavních stop, které v klubu zanechal. Nejen k veřejnosti, chodil často i do kabiny. „Používal na hráče metodu cukru a biče, měl velké charisma a dokázal použít jak shovívavý, tak tvrdý tón. Podle toho, co situace potřebovala. V jednu dobu byl také protagonistou poněkud odvážnější komunikace Juventusu s médii. Několikrát se do nich pustil, aby hájil klubové barvy před útoky zvenčí, především v případě výkonů rozhodčích,“ popisuje Nicolino.
Uměl si dupnout i uvnitř klubu. „Jeho slovo bylo při prvním loučení se s koučem Massimilianem Allegrim zásadní. Nikdy se neměli rádi a Nedvěd hrozil rezignací,“ přidává Pellegrini.
Skandální konec a rezignace
Za bývalým elitním záložníkem přece ale jen zůstala v Turíně hořká tečka a to skandál Plusvalenza. Dle vyšetřování italských úřadů tehdy Juventus systematicky využíval účetní kličky, kterými například uměle navyšoval opravdovou hodnotu svých prodejů a tím i kapitálové zisky. Vše bylo ale vyhodnoceno mimo jiné i jako klamání akcionářů. Agnelli, Paratici i Nedvěd tehdy sami rezignovali. Na rozdíl od obou kolegů byl ale Čech zproštěn zákazu působení ve fotbale, jelikož se nenašel žádný důkaz o jeho přímém zapojení do skandálu. Do milovaného klubu už se ale nevrátil.
„Kauza byla projednávána ve zkráceném řízení, aniž by se mohli Nedvěd a ostatní bránit. Skutečný proces se bude konat u soudu v Římě a tam pochopíme, kdo měl skutečnou odpovědnost. Ale upřímně v italskou sportovní justici velkou víru nemám,“ přiznává Nicolino.
„Mezi fanoušky nadále zůstávají dva pohledy na věc. Někteří mu vyčítají, že Paraticiho plán nezastavil, ale pravdou je, že Nedvěd neměl do finanční strategie co mluvit. Pro většinu ale zůstává kultovní postavou, legendou,“ uzavírá Pellegrini.
