Odjakživa fandil Benfice Lisabon, skoro deset let nosil její dres. Teď ale k trofejím táhne největšího rivala, Sporting. Zeleno-bílí za něj dali balík, i když na nejvyšší úrovni trénoval všehovšudy deset týdnů. Kariéra teprve 37letého kouče míří strmě vzhůru, jako by měl na zádech přivázanou raketu. Zapamatujte si to jméno – Rúben Amorim.
Když se těch, co Rúbena Amorima déle znají, zeptáte na jeho hráčskou kariéru, řeknou velmi pravděpodobně dvě věci. Zaprvé, na hřišti byl dobrý, i když ne skvělý, velký univerzál, co dokázal zahrát na pravém beku stejně dobře, jako na svém přirozeném místě ve středu obrany. A zadruhé, v kabině byl velký extrovert, vždy v centru dění, za každé situace se snažil udržet dobrou náladu.
Jako fotbalista se neměl vůbec špatně. Oklikou přes Belenenses se vrátil do Benfiky, kde vyrůstal. V týmu svého srdce vyhrál po boku Davida Luíze, Pabla Aimara, Ángela di Maríi či Javiera Savioly vyhrál dva portugalské tituly, zahrál si i (nevydařené) finále Evropské ligy 2014. Jeho schopnosti spolu s přirozeným vůdcovstvím mu vynesly i místo v portugalské nominaci na mistrovství světa v letech 2010 a 2014.
A pak přišel náhlý zlom. Kruté zranění kolene mu nedovolilo vrátit se na pažit, kariéru musel ukončit už ve 32 letech. Přesun k trénování byl pro člověka, který žije fotbalem, logickou volbou. Nejspíš ani sám Rúben ale nevěděl, že z nucené změny povolání bude krok, který jej vystřelí na úplně novou úroveň. Mimo jiného mezi tři nejdražší kouče ve fotbalové histori…
Ale nepředbíhejme. Třicátník Amorim svou trenérskou dráhu začal ve třetí lize. Skromný tým Casa Pia