Pekhart exkluzivně z Polska: Papszun? Pro nároďák trenérská bomba!
Fotbalově okusil šest zemí, nabral mraky zkušeností. Ideální svět našel Tomáš Pekhart (34) ve Varšavě. Rodák ze Sušice přivítal redaktory Sportu v moderním tréninkovém centru Legie exkluzivně během reprezentačního výjezdu do Polska. Vytáhlý útočník vyprávěl o životě u českých sousedů, pozici v klubu i plánech na život po kariéře. „Když tohle ochutnáte, nechce se vám jinam,“ vypráví ostřílený forvard.
V den zápasu s Polskem, kde nefiguroval v české nominaci, Pekhart makal dopoledne na hřišti. Žádné lehárko, ale 100 minut v nevlídném počasí, kdy tým okleštěný o reprezentanty měl mít volnější režim. „Takhle to tady funguje,“ rozpovídal se český útočník krátce po tréninku, když s redaktory Sportu usedl v zázemí nádherného komplexu několik kilometrů za Varšavou.
Nejdřív k reprezentaci - pomohl by českému nároďáku Marek Papszun?
„O tom jsem stoprocentně přesvědčený, byla by to bomba. Má tady obrovské jméno, ti, co pod ním trénovali v Rakówě, říkají, že až od doby, co pracovali s ním, vnímají fotbal a všechno okolo úplně jinak. Dbá na věci, jaké jiného trenéra ani nenapadnou. Takové detaily na konci dne rozhodují zápasy. Je něco jiného vést reprezentaci, než klub, ale kdyby dostal čas...“
V Polsku má výborné renomé, je to tak?
„Čeká ve Varšavě a momentálně je bez práce, byla to ideální situace pro polskou reprezentaci, když teď hledali trenéra. Spekulovalo se o tom, že měl nabídky z Olympiakosu, Šachťaru Doněck, Dinama Moskva, ale jestli taková byla, nerozhodl se pro ni. Teď čeká na nabídku, která by mu vyhovovala. Možná chce tým, kde budou chtít hráči tvrdě pracovat, jako tomu bylo v Rakówě. Pod ním je to příprava od rána do večera, hráči třeba vyplňují dlouhé reporty a hodnotí sami sebe.“
Nebo čeká na laso z českého nároďáku.
„Když ta informace proběhla v médiích, vyměnili jsme si pár zpráv, abych se připravoval (smích). Ale asi by pro asociaci bylo složité ho zaplatit.“
Váš trenér Kosta Runjaič je německé národnosti?
„Je to Němec s balkánskými kořeny. Když jsem hrál v Norimberku, zrovna působil v Kaiserslauternu. Znal jsem ho už z té doby. Když jsem končil v Legii a šel do Turecka, už jsem věděl, že přijde sem. Je to dobrý, zkušený trenér. První sezonu brali všichni jako stabilizační po špatném období, kdy se hrálo o záchranu. Teď už je to zase ve starých kolejích, tlak na výsledky roste. Nebere se nic jiného než výhry. Prvních patnáct zápasů bylo super, teď jsme se dostali trošku do útlumu.“
Prohráli jste čtyřikrát po sobě.
„Včetně zápasů v Konferenční lize jsme hráli každé tři dny, tým musí mít široký kádr, což my máme a snažíme se hráče rotovat.“
Jak osobně vstřebáváte zápřah v lize a evropských pohárech?
„Zažil jsem tohle párkrát v kariéře, nechápu, jak třeba hráči v Premier League mohou takhle fungovat deset, patnáct let v kuse. Třeba dneska jsem šel na trénink a cítil jsem se, jak kdybych před ním uběhl maraton. Je psychicky a fyzicky náročné hrát třikrát v týdnu, ale snažíme se maximálně regenerovat a připravit se na každý další zápas. Mimo reprezentační srazy vlastně není čas na pořádný trénink. Druhá věc je rodina, skoro vůbec nejsem doma. Chtěl jsem být na posledním reprezentačním srazu, ale na druhou stranu by mě manželka možná ukřižovala. Ani ne tak ona, ta to chápe, ale horší je to pro děti. Když odjíždím a ptají se, kam zase jedu a kdy mě znovu uvidí, to je těžké. Čas, kdy jsou takhle malé, už se nikdy nevrátí.“.“
Je běžná tréninková fáze okolo 100 minut na hřišti?
„Jo, takhle je to tady během reprezentačních pauz pořád.“
Jaký je váš běžný režim?
„Normálně přijedu do tréninkového centra v devět ráno. Do deseti je snídaně, pak je napsaný od jedenácti trénink. Ale většinou je v jedenáct nejdřív společný meeting, ten trvá třicet až čtyřicet pět minut. Pak je aktivace v posilovně a až potom samotný trénink. Ze hřiště přijdeme zhruba ve čtvrt na tři, pak je ještě nějaký strečink, posilování nebo regenerace, až potom oběd a po něm jedu domů.“
