Bulharský fotbal slaví 15 let od slavné výhry

Oslavy posílily touhu po zlepšení stavu současného bulharského fotbalu, který je velmi špatný. Zástupci Bulharského fotbalového svazu (BFU) chtějí o změně situace jednat s představiteli nové vlády. Informovala o tom agentura Reuters.

Na cestu bulharského fotbalového mužstva mistrovstvím světa v roce 1994 v USA se v zemi vzpomíná jako na "nezapomenutelné americké léto", které zůstává dosud největším mezinárodním úspěchem bulharských fotbalistů. Mnozí pochybují, že se kdy povede něco takového zopakovat.

Úroveň národního týmu upadá a fotbaloví funkcionáři požadují, aby stát zakročil a pomohl ho zachránit. "Fotbal je společenský fenomén a já si myslím, že by se o něj měl postarat stát. Tvrdě pracujeme, abychom se dostali na slušnou úroveň, ale to nestačí," řekl Borislav Michajlov, brankář reprezentace z roku 1994 a současný prezident BFU.

První generace bulharských fotbalistů, která mohla po pádu komunismu v roce 1989 působit v zahraničí, stmelila národ a díky fascinující cestě mistrovstvím světa před patnácti lety se dokonce zasadila o snížení kriminality.

Vítězství ve čtvrtfinále nad obhájcem titulu Německem bylo mnohem větším úspěchem než se čekalo. V Bulharsku zavládlo nebývalé nadšení.

"Nejdůležitější bylo, že jsme dokázali spojit celý národ. Dosáhli jsme něčeho, co mnoho politiků nezvládlo dodnes," řekl u příležitosti výročí zápasu Ivajlo Jordanov, který hrál na MS v pěti zápasech.

Ve čtvrtfinálovém zápase 10. července roku 1994 se Německo v druhé půli dostalo po penaltě kapitána Lothara Matthäuse do vedení, ale v 75. minutě Christo Stoičkov vyrovnal a o tři minuty později o bulharském vítězství rozhodl perfektní hlavičkou Jordan Lečkov.

"Je těžké říci, jak jsme toho dosáhli," řekl špílmachr Krasimir Balakov. "Řekněme, že Bůh byl tehdy v létě na straně Bulharů."

Stoičkov se stal se šesti góly nejlepším střelcem mistrovství a vzbuzoval v Italech, které čekal s Bulhary semifinálový zápas, obavy. "Jak zastavíte Stoičkova?" ptal se tehdy novinář italského trenéra Arriga Sacchiho. "Nevím, snad pistolí," odvětil Sacchi.

Bulharští fotbalisté nakonec s Italy prohráli 1:2, i když si stěžovali, že francouzský rozhodčí nenařídil penaltu za "jasnou ruku" v pokutovém území. "Bůh byl pořád na naší straně, ale rozhodčí byl Francouz," konstatoval lakonicky Stoičkov po závěrečném hvizdu.

Bulharští fotbalisté vybojovali na mistrovství světa skvělé čtvrté místo. Byl to nečekaný úspěch. Začátek mistrovství přitom začal bolestnou porážkou 0:3 v zápase s Nigérií. Jasné vítězství 4:0 nad sousedním Řeckem ovšem přivodilo obrat. Následovala výhra 2:0 nad Argentinou a v osmifinále vítězství nad Mexikem na penalty.

Páteční patnácté výročí nad Německem si příznivci bulharského fotbalu připomněli mimo jiné exhibičním zápasem, ve kterém se utkali tehdejší prvoligoví hráči obou států.

"Náš život nebyl po pádu komunismu jednoduchý," říká sedmatřicetiletý řidič a fotbalový fanoušek Dimitar Hinkov z města Sliven. "Ale byl jsem velice šťastný, že jsem mohl být součástí těch úžasných pouličních oslav. Je to nezapomenutelná událost mého života. Navzdory těžkým časům se všichni líbali a tancovali."

"Byly to nejlepší chvíle mého života, to jsem si jistý," vzpomíná počítačový expert Krasimir Nikolov. "Jsem fanoušek anglického fotbalu a pamatuji si, že v osmdesátých letech se týmu Wimbledon FC přezdívalo "Crazy Gang", ale myslím si, že bulharští fotbalisté byli v roce 1994 ještě ohromnější a divácky atraktivnější."

Většina bulharských fotbalových hrdinů z roku 1994 ve fotbalovém prostředí stále působí. Michajlov nyní doufá, že se podaří pro pozvednutí fotbalu získat státní pomoc. Během oslav patnáctého výročí oznámil, že se zástupci BFU sejdou s představiteli nové vlády, která by se měla ustanovit na konci července, a záležitost s nimi projednají.

BFU bude žádat finanční podporu pro zlepšení dosavadního systému a výstavbu nových sportovních zařízení. Doufají, že to povede ke vzkříšení fotbalu ke slavným dnům z roku 1994.