ROZHOVOR - Na vyhlašování Fotbalisty roku, které se neslo v duchu oslav osmdesátých narozenin Josefa Masopusta, se objevil i vzácný host z oslavencovy éry. Svému někdejšímu protihráči přijel popřát Portugalec Eusébio.
„Když jsem se dozvěděl, že mu je osmdesát, rozhodl jsem se přijet a obejmout ho,“ usmívala se legendární „černá perla z Mosambiku“ v doprovodu Seppa Blattera, šéfa FIFA.
Objevil se až na konci, jako jeden ze zlatých hřebů večera. Josefu Masopustovi popřál hned po Pelém. „Josef byl velký hráč,“ vysekl poklonu držiteli Zlatého míče z roku 1962 jeho laureát z roku 1965 Eusébio.
Jste rád, že jste mohl přijet popřát Josefu Masopustovi k narozeninám?
„Ano. Když jsem se dozvěděl, že mu je osmdesát, rozhodl jsem se přijet a obejmout ho. Přeju mu v životě hodně štěstí. Je živoucí legendou, vyhrál Zlatý míč, to jsem já dokázal až po něm.“
Jak vzpomínáte na vaše setkání na hřišti?
„Hráli jsme s Benfi kou dvakrát proti Dukle, doma v Lisabonu jsme vyhráli 2:1, v Praze jsme remizovali 0:0. Měli jsme štěstí, byl to velký zápas, ve kterém vzniklo naše přátelství. Josef Masopust byl velký hráč.“
Máte nějakou konkrétní vzpomínku na zápas na pražské Julisce?
„Pamatuju si, že tady v Praze sněžilo a byla velká zima. Museli jsme se hodně snažit, abychom náskok z domácího zápasu ubránili. Dukla byla těžký soupeř, ale povedlo se nám to.“
Kdo z vás dvou byl lepší – vy, nebo Josef Masopust?
„Josef byl lepší, protože hrál na mnohem obtížnější pozici. Já jsem mladší, začal jsem později. A hrál jsem v útoku, kde je snazší dávat góly.“
Jak byste porovnal fotbal ve své době a dnes?
„Podle mě to nejde srovnávat, protože dnešní fotbal je komerční. My jsme hráli pro lásku k dresu i v době, kdy jsme byli profesionálové. I kdybych měl tu možnost a mohl hrát dnes, stejně bych chtěl na hřiště nastupovat s hráči ze své éry. I když dnes by to bylo i otázkou peněz, protože v dnešním fotbale o ně přece jde...“ (usměje se)
Vy jste ovšem měl ve své době taky možnost velkého výdělku – v roce 1966 jste měl přestoupit do Interu Milán. Proč z toho sešlo?
„Tehdy byl problém, že italský svaz zavřel hranice pro zahraniční fotbalisty. Měl jsem s Interem podepsanou smlouvu na tři miliony dolarů, manželka byla vybírat bydlení v Miláně, ale kontrakt zůstal v šuplíku a já jsem nikam nepřestoupil. V Itálii nemohli hrát cizinci.“
Související články
