ROZHOVOR - Byl pozván na exhibici fotbalových legend, v níž oblékl dres výběru Evropy. Bývalý oblíbený slávistický obránce Sladjan Ašanin se do Prahy rád vrací a dva roky strávené v Edenu považuje za nejšťastnější období jeho kariéry. „I proto přeju Slavii, aby se zase vyšvihla tam, kam patří. Ale ona to dokáže, je to totiž velkoklub,“ říká 39letý Chorvat, který se dnes živí jako hráčský agent.
Jak jste si exhibici proti výběru Česka užil?
Bylo to moc pěkné a příjemné. Remíza je taky fajn (3:3, pozn. red.). Ale hlavně, že jsem fyzicky vydržel.
Udržujete se i po konci kariéry nějak v kondici?
Hraju trošku tenis a taky fotbal. Kopu teď za takovou starou gardu v městečku, kde bydlím. Jmenuje se Samobor a je asi deset kilometrů od Záhřebu.
Určitě ne, bylo to skvělé. Vzpomněl jsem si také na rozlučku Vladimíra Šmicra, na kterou mě pozval. Vždycky se moc rád vracím do Prahy. Stihl jsem si zajít i na pivo.
Jaké to bylo, když vaše jméno začali vyskandovávat slávističtí fanoušci?
Bylo to zvláštní, ale skvělé. Asi to svědčí o tom, že jsem tu zanechal dobré jméno a za to jsem moc šťastný.
Co pro vás vlastně znamená Slavia?
To je těžká otázka. Ale můžu říct, že jsem tu možná začal nejdůležitější krok mojí kariéry. A byly to asi nejhezčí dva roky mého fotbalového života. Na Slavii ani Prahu určitě nikdy nezapomenu.
Sledujete tedy i na dálku, jak se Slavii daří?
Určitě, zajímám se. Tahle sezona se ale prý bohužel příliš nepovedla, i kvůli těm finančním problémům. Ale já pevně věřím, že se z toho dostane, protože pro mě je to velkoklub a v Česku patří k těm nejlepším.
A jak jste se o těch potížích dozvěděl? Jste s někým z bývalých spoluhráčů stále v kontaktu?
S Lukášem Jarolímem jsem posledně mluvil a s Ivo Ulichem si voláme pořád, takže vím, co se tady děje. Ale vážně Slavii věřím, že se z toho brzy dostane. Je to silný klub a Praha je velké město.
Během vašeho působení v Gambrinus lize jste byl dokonce vybídnut k tomu, abyste si nechal udělat české občanství a hrál za reprezentaci. Na čem to tehdy zkrachovalo?
To je pravda. Mluvil jsem tehdy přímo s trenérem nároďáku Dušanem Uhrinem a ten mi řekl, že má vážný zájem. Jenže já jsem si chtěl ještě předtím alespoň jednou zahrát za Chorvatsko. Tam pak ale nastali nějaké komplikace, víte u nás to je složité, o tom bych teď nechtěl mluvit, takže jsem to ve finále vlastně promrhal. Asi to byla chyba. Kdyby se ozvali teď, stejnou chybu bych už neudělal. (smích)
Amatérským fotbalem se asi neuživíte, nepřemýšlel jste o trénování?
To ani ne, na to musí člověk povahu, kterou zrovna já nemám. Ale mám teď licenci jako fotbalový manažer a před rokem jsem s tím začal.
Takže zatím asi pouze v Chorvatsku…
Ano, zastupuji zatím pouze chorvatské hráče, ale poznávám čím dál tím více lidí a to mě baví. Navíc mi to otevírá v mé práci pořád nové možnosti, sbírání kontaktů je důležité. Dnes už můžu říct, že znám lidi po celém světě. (úsměv)
