Jako odměnu dřinu. Takovou ´prapodivnou´ prémii získali za triumf v prvním ročníku Poháru Josefa Masopusta, kde se střetly výběry středních škol z celé republiky, studenti stavební průmyslovky z Hradce Králové. Kouč českého reprezentačního výběru do 21 let Jakub Dovalil jim přislíbil ukázkový trénink a v nabitém programu si pro dodržení závazku místo našel. Hodinu a půl mladé fotbalisty proháněl, ti však ani necekli. „Bylo to hrozně fajn,“ shodli se nakonec.
„Vyřešte to, jak chcete, ale musí to skončit gólem,“ stanovil Dovalil jasný úkol nácviku. Dva útočníci postupovali ve vymezeném koridoru na jednoho obránce, podobné přečíslení je v zápase obrovskou šancí ke skórování. Moc gólů ale nepadalo. „Tenhle prvek jsem převzal v roce 2007 od španělského kolegy,“ přiznal Dovalil. „Španělé ho bravurně zvládali, stejně tak další přečíslení 3:2 či 4:3. Zasekli se až na dalších,“ doložil vyspělost fotbalistů ze země mistrů světa a Evropy.
Podobných zajímavých cvičení měl připravených více. Všichni také poctivě plnili zadané příkazy, až na jednoho ´rebela´ – nejlepšího střelce družstva Filipa Šimerdu. Postával okolo čáry, občas přinesl kužel, doběhl pro míč. „Jsem ještě pořád zraněný,“ posteskl si.
Svými góly dotáhl na jaře spoluhráče až do finále, v něm ovšem nenastoupil. A léčí se nadále. „Už mě to štve,“ přiznal, že by raději s ostatními běhal po hřišti a poslouchal rady a pokyny kouče reprezentační jedenadvacítky.
Chybět naopak nemohl Jan Moník, hrdina finále, jenž po vzoru Petra Čecha z finále Ligy mistrů chytil v rozhodujícím rozstřelu čtyři z pěti pokusů soupeře. Jelikož je už o rok starší, nemůže v Poháru Josefa Masopusta obhajovat loňské vítězství. Ale ujít příležitost zatrénovat si s vyhlášeným českým oborníkem si nenechal.
Budoucí stavbaři si nácviky moc pochvalovali. „Všechno bylo s míčem, zajímavé, hrozně inspirativní,“ oceňovali trénink. Nejvíce pak intenzitu, která převyšovala strávený čas na hřišti. „Kolik má mít fotbalista našeho věku za týden tréninkových jednotek?“ zněl dotaz při besedě, která následovala. „Čtyři a jednu dobrovolnou plus zápas o víkendu,“ odpověděl Dovalil. „My jích máme sedm!“ prozradili hráči hradeckého týmu. „Záleží na okolnostech,“ ubral kouč jedenadvacítky.
Na závěr zazněla tradiční otázka, která nyní hýbe fotbalovým světem. „Kdo je lepší a hraje atraktivnější fotbal Barcelona, nebo Real?“ zeptal se Dovalil, Poprvé se vítězné družstvo roztrhlo, příznivců, a hodně hlasitých a ve svém postoji pevných, měly oba kluby přibližně stejně.
Ve fotbale zůstávají některé otázky nevyřešeny.
