Dvojčata věčně spolu: Lucie a Irena Martínkovy odmalička nastupovaly v klučičích týmech, společně si zahrály ve švédské lize, v české reprezentaci a teď válí za Spartu. První jako útočníce, druhá v záloze. „V lize jsou těžký zápasy jen v derby proti Slavii,“ říká Lucie. „Každý gól v nich je úspěch,“ shodují se.
Irena: „Začínaly jsme tady v Přerově nad Labem. S kamarádama jsme byly každé odpoledne venku, chodily se koukat na tátu, když hrál. Jednou nás oslovil trenér přípravky, byly jsme moc rády a řekly, že to zkusíme.“
Lucie: „Přišly jsme na trénink a trenér viděl, že do toho jdeme natvrdo, což nám zůstalo. Přinesly jsme dvacku, fotku na registraci a začaly jsme hrát.“
Irena: „V týmu jsme byly jediné holky. Poté se k nám jedna holčina přidala. Myslím, že kluci nás brali úplně normálně. Kamarádily jsme se především s nimi. Bylo to fajn.“
Lucie: „Ale pro soupeře, mi přišlo, že jsme nějaká exotická zvěř, protože se na nás chodili koukat a říkali: Ježišmarjá, oni tam mají holky - a dvě! My jim ale ukázaly, že i holky umí hrát fotbal. V přípravce jsem hrála stopera, takže jsem k bráně měla daleko. Nicméně při prvním gólu jsem šla prostředkem, kde jsem obehrála dva soupeře, vystřelila a balon se štěstím doputoval až za čáru.“
Irena: „U mě to nebylo tak krásné jako u sestry. Balon se odrazil a já kolínkem dorážela do brány. Později jsme hrály v Předměřicích nad Jizerou druhou ženskou ligu, kde jsme byly jasně nejlepší, a posléze si nás vyhlédla Sparta. Ukázalo se jako ideální, že jsme předtím hrály s klukama. Ze Sparty bych zmínila moji asi nejdůležitější branku, proti Slavii na 1:1. Myslím, že nám i zajistila titul.“
Lucie: „V lize jsou těžký zápasy jen v derby proti Slavii. Každý gól v nich je úspěch. Pro mě byl také důležitý každý gól, který jsem dala Slavii.“
Irena: „A kolik jich bylo?“
Lucie: „Moc.“ (s úsměvem)
Irena: „V reprezentaci jsme se obě poprvé trefily ve stejném zápase proti Portugalsku. Hrála jsem levou zálohu, navedla jsem si míč do středu a vystřelila pravačkou na zadní tyč. Pěkný gól.“
Lucie: „Byla to kvalifikace na stadionu Synotu. U mě se balon odrazil na malé vápno. Já stála, kde jsem měla, a doklepávala to do branky. Když jsme přestupovaly do švédského Örebro, trenér si nás tam vzal jako záložní řadu, což obnáší spíš na góly nahrávat, připravovat je. Což si myslím, že jsme splnily a i nějaké góly daly. Byly to úspěšné dvě sezony.“
Irena: „Nasazení je ve Švédsku obrovské. Zatím to ani nejde srovnat. Úroveň ligy je výš.“
Lucie: „Není to jen o přístupu hráček, ale i fanoušků, trenérů, realizačního týmu. Já si myslím, že je to ovlivněno i finanční stránkou.“
Irena: „Jinak musím říct, že bych nechtěla hrát proti sestře. Naštěstí hrajeme na jiných postech.“ (smích)
Lucie: „Stačí, když na tréninku hrajeme proti sobě. Už to je na ostří nože.“
