Petržela: Korbel měl auru, platy letěly vzhůru. Hvězda ve Slavii nosila pistoli
Byl přímo v epicentru překotného dění devadesátých let. Vždyť jako mladý ambiciózní trenér byl Vlastimil Petržela (68) u toho, když se v Edenu překvapivě zjevil mecenáš Boris Korbel. A klub slavné značky, leč tápající v průměru, zažil neskutečný boom. „Před Korbelem jsme byli opravdu chudáci, všichni jsme díky němu byli šťastní,“ vzpomíná. Líčí příhody s hvězdou Dragišou Biničem, ovšem také rozporuplné vztahy s legendárním sparťanem Václavem Ježkem v Edenu, včetně proslulých „karamelek“. A vrací se rovněž k působení ve Spartě za Petra Macha i VSŽ.
Už je to třicet let… Když ale nynější trenér mládeže a borců do sedmnácti let v druholigové Vlašimi vzpomíná, vrátí se v čase se svou obvyklou vervou. A jako obvykle si Vlastimil Petržela nebere servítky…
Kdy jste poprvé viděl Borise Korbela?
„Seznámili jsme se přes jednoho mého kamaráda, se kterým jsem hrál v Cholupicích. Byl na stáži v Americe a vykládal mi, že se setkal s neskutečně bohatým Čechoameričanem a jeho sekretářkami, z nichž jedna byla Češka. A taky že by měl zájem koupit fotbalový klub. Pak to nabralo obrátky a Korbel se ucházel o Spartu. Docela se chytil Venci Ježka (někdejšího legendárního trenéra Sparty), který se na něho dost navázal a pomáhal mu. Borisovi to ale neprošlo přes vedení klubu, předsedu Vencu Maška, nechtěli dát Spartu z rukou. Kamarádovi jsem proto ze srandy říkal: Tak mu navrhni Slavii, my bychom do toho šli.“
Jak se to celé vyvíjelo dál?
„Předsedou Slavie byl pan Epstein, pro klub dělal maximum. Když jsem mu to nastínil, okamžitě zajásal. Nebyli jsme bohatí, Sparta na tom byla daleko líp. Kamarád zorganizoval schůzku s Korbelem: přivezli mě do hotelu Palace, kde bydlel v obrovském apartmánu. Byli jsme tam ve třech a všechno probrali. Asi za dva dny mi dal Boris vědět, že by zájem měl. Zorganizoval jsem další schůzku, kde byl i pan Epstein, a domluvili se. Boris si s sebou chtěl vzít Vencu Ježka, to v principu nebyl problém. Měl tam být ve Slavii garantem, který by mu asi hlídal peníze. Alespoň takhle jsem to tehdy chápal.“
Nebylo vám divné, když Korbel chtěl nejprve Spartu, a pak Slavii?
„Říkal jsem si, jak to udělá: sparťan, a bude fandit Slavii? Ale jak on měl kluky rád… Když přišel po zápase do kabiny, to by se normálně rozdal. Své mužstvo měl hrozně rád.“
Byli lidé z Korbela paf?
„Byla kolem něho velká aura. Viděli jste, že má za sebou obrovské životní zkušenosti. Velký chlap... A chytrý, měl obrovský přesah. Všichni jsme si ho vážili, měli jsme k němu respekt. Díky němu jsme všichni ve Slavii ožili. Pořád byl krásně oblečený, oblek měl i na vozíku, kam ho upoutaly zdravotní problémy. Snažil se chodit o holi, ale i na vozíku uměl žít. Někdy jsem k němu nečekaně přijel a po apartmánu plulo pár mladých holek. Večer mě často tahal po Praze, do Imperialu, do Fora. Párkrát jsme se zasmáli při placení. Když vyprávěl historky, které jsme nikdo nemohli zažít, vždy mě odboural, lezl jsem smíchy po zemi. Mluvili jsme o všem možném, hodně o fotbale. Fotbal ho bavil, stejně jako Slavia. Měl jsem rád i jeho tři sekretářky, ty byly báječný. Jedna Češka, dvě Američanky, hodně mi pomáhaly. Když jsem u Borise něco potřeboval, vždycky mu to nahodily. Naše vztahy byly výborné, byla to pod ním fantastická práce.“
Jak se Korbelův nástup ve Slavii projevil na platech, na prémiích?
