Od úterý má mladšího syna o dalších sedm set kilometrů dál. Letnou vyměnil Adam Hložek za Leverkusen, což je o poznání větší přesun než před lety, kdy vyrazil z Ivančic do Prahy. „Zvláštní pocit, ještě nám to asi nedochází,“ usmívá se Zbyněk Hložek, táta českého reprezentanta a půlmiliardového spoluhráče Patrika Schicka, když vypráví o talentu obou synů, enormním tlaku od začátku kariéry, věhlasných zájemcích či detailech v lukrativním bundesligovém kontraktu.
Začněme čerstvou záležitostí. Jak se vám líbí film Sparty o Adamovi?
„Samozřejmě jsem o tom věděl, protože se natáčelo i u nás. Ale nevěděl jsem, že se tam objeví třeba Adamův první trenér, který už bohužel nežije. Bylo to strašně dojemné... I lidi, jak hezky mluví o Adamovi. Koukali jsme na sebe s manželkou a říkali si, že to snad ani není možné. Když jsem viděl, že to má hodinu čtyřicet, měl jsem z toho strach. Říkal jsem si: Pane bože, co tam bude? Ale je to dobře udělané, krásně se to prolíná. A pro nás jako rodiče to má určitě jiný obzor. Vzpomínali jsme na začátky. Neskutečné emoce, jsme z toho se ženou naprosto odzbrojeni.“
Z klučiny je téměř dvacetiletý chlap.
„Zvláštní pocit. Asi nám to ani ještě pořádně nedochází. Myslím třeba přestup do Leverkusenu. Nechci říct, že to všechno bereme jako samozřejmost, ale už odmala jsme byli zvyklí na to, že Adam byl na každém turnaji vyhlášen nejlepším střelcem, hráčem nebo obojím. I lidi už si naštvaně říkali, že cenu zase dostal on. Člověk se tedy nese na nějaké vlně. Asi nám všechno dojde, až přijedeme kluka navštívit, tam uvidíme realitu opravdu velkého fotbalu.“
V dokumentu říkáte, že pouze zábavou ničeho nedosáhnete, protože nejdůležitější je maximální oddanost. V Česku je to docela kontroverzní názor, viz Pavel Zacha, že?
„Stoprocentně, nicméně to není jenom Zacha. Jsou to i Rosičtí nebo Alex Král. S jeho tátou se dobře znám, protože Alex hrával s mým starším synem Danem. Šel do Prahy a my rok po něm. Vím, co obětovali, jak strašně moc tomu šli naproti. Zacha to stejné. Nechci říct, že jsem taky takový blázen, ale je to dobou.“
Více možností a technologií?
„Víte, před dvaceti lety všichni automaticky sportovali venku pět hodin denně. Vůbec jste děti nemuseli kontrolovat. Hrál se basket, vybíjená, skákalo se přes stromy... To byla průprava na všechno. Dneska to není, tak se to musí nahrazovat. Chceš počítač? OK, ale teď budeš dvě nebo tři hodiny něco dělat. Ne kvůli tomu, aby z tebe byl vrcholový sportovec, ale abys byl zdravý a měl prevenci. Možná se s některými odborníky neshodnu, ale fotbal hrou nebo školu hrou neuznávám.“
Proč?
„Dám další příklad. Třeba Václav Černý byl s tátou šéftrenérem na hřišti od rána do večera. Vaška jsem poprvé viděl v patnácti letech na Kouba Cupu. Nechal si dát žlutou kartu, táta jako trenér si ho zavolal a během zápasu mu dal facku. Kluk věděl, za co to je, a šel zpátky hrát. On byl ještě větší blázen než já. (úsměv) Ale když jsem viděl, jak s Vaškem pracoval a jak byl jeho mladej úplně někde jinde než ostatní, bylo mi jasné, že to dotáhne daleko. A dnes je v reprezentaci.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
