Ronaldinho v Ostravě! Náročná sranda, usmívá se Jankulovski. Na koho se jej ptal Gattuso?

Marek Jankulovski odtajnil slavná fotbalová jména, která se objeví na jeho oslavě padesátin ve Vítkovicích
Marek Jankulovski odtajnil slavná fotbalová jména, která se objeví na jeho oslavě padesátin ve Vítkovicích
Marek Jankulovski odtajnil slavná fotbalová jména, která se objeví na jeho oslavě padesátin ve Vítkovicích
4
Fotogalerie
Michal Kvasnica
Fotbal
Vstoupit do diskuse (1)

V pátek letí do Curychu na Ronaldinhův zápas proti Del Pierovi, pak už se Marek Jankulovski bude chystat na svou největší sportovní akci v životě. Na vítkovický stadion při příležitosti několika jubileí (padesáté narozeniny, dvacet let od triumfu v Lize mistrů, dvacet roků od výhry v anketě Fotbalista roku) dorazí 12. června někdejší hvězdy světového fotbalu. Ronaldinho, Pirlo, Gattuso, Pato, Ambrosini, Kaladze nebo Hamšík si zahrají proti českému výběru z EURO 2004 a MS 2006. „Když si to všichni na vyprodaných tribunách užijí, bude to top dárek,“ říká bývalý elitní bek.

Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně

Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.

Preferujte nás

Je drahou srandou zorganizovat takovou událost?
„Na rovinu říkám, že to je vzhledem k počtu zahraničních hráčů včetně Ronyho, náročné. Ale cítím podporu od kraje, od města, od Baníku i dalších partnerů. Kdyby to byli jen hráči z Česka, je to něco jiného, než když dorazí hráči z různých koutů světa. A navíc oni kolikrát ve finále nejezdí sami. Když mi Rony řekne, že s ním přijede pět až šest dalších lidí, neřeknete mu ne.“ (smích)

Padesátka tomu nahrála

Každopádně se to povedlo, když jdou vstupenky na utkání ve středu oficiálně do prodeje.
„Partneři nevěřili, mysleli si, že je to sci-fi. Dívají se na vás nejdřív všichni jako na blázna, když jim řeknete, že Ronaldinho může hrát v Ostravě. Ale máme společný projekt s vínem, jezdíme spolu na zápasy, takže pro mě to nebyl nereálný sen. Postupem času to všichni pochopili. Věřím, že se všichni potkáme, některá jména jsem ani nezmiňoval, abych se nedostal pod tlak. Navíc mým snem je, aby tým Ronaldinha vedl zahraniční trenér. Uvidíme, kdo bude v červnu volný. Anebo to bude třeba nějaký bývalý starší hráč, který už nehraje. Sním o tom, jsem v kontaktu i s dalšími.“

Kam všechny po ostravských hotelích narvete?
„V Praze by to bylo jednodušší, ale víte, že u mě by to nešlo. Věřím, že to nějak zvládneme i v ostravské infrastruktuře. Těch hráčů zase není sto, to už by byl problém. Čtyřicet lidí zvládneme. Když jsem s Ronym hrál někde na vesnici v Rumunsku, řekl jsem si, proč by nemohl dojet do Ostravy. Věříme, že lidi přijdou. Je to akce pro ně, bude spojená i s charitou. Když vidím, co tady pro lidi znamená fotbal... Naposledy třeba u Baryho rozlučky. Potom jsme seděli s Patrikem Bergerem a Vláďou Šmicerem a oni říkají: ´Ty vole, tohle je jenom tady.´ Byl jsem na Tottiho padesátinách v hale, kde bylo dvacet tisíc italských fanoušků. Taky super! Člověk pak přemýšlí, vtáhne ho to a uvažuje nad takovou akcí v Ostravě. Padesátka tomu nahrála. Bohužel i bohudík.“ (úsměv)

V čem je Slezsko tak specifické?
„Tomáš Rosický měl hezkou rozlučku, byl jsem taky na exhibici Jardy Blažka nebo Tomáše Hübschmana. Ale tady je to prostě něco jiného.“

Z exhibic obvykle odchází zraněný

Už jste to zažil před třinácti lety na Bazalech, kde jste se loučil jako hráč.
„No právě. A nikdy na to nezapomenu, tenkrát bylo na tribunách dvacet tisíc lidí. Neskutečné. Nebyla to jednoduchá doma, protože Baník byl v jiné situaci než teď a taky se to dělalo narychlo, aby to stihl táta. Přesto mám silný zážitek. Každý říká, že bych měl počkat na nové Bazaly, ale to už mi bude skoro šedesát. Jsem rád i za Vítkovice.“

Čím se teď Ronaldinho baví?
„Každý týden někde hraje, absolvuje spoustu zápasů. Teď měl nádherný dokument na Netflixu, kde ho lidi viděli i z jiné stránky. Má náročný program, dostat ho sem bylo to nejtěžší. Teď v listopadu nastoupí jako profesionál za třetiligovou brazilskou Ravennu. Snad bude opatrnější než já na Baryho rozlučce.“

Odkulhal jste.
„Peťa Drozd mě opravdu pěkně přišlápnul. Doufám, že to nebylo nic osobního, protože když jsem byl sportovní ředitel, řešili jsme nějaké věci s jeho synem... (úsměv) Kotník jsem měl modrý, ale dopadl jsem lépe než v Jablonci. Z exhibice Tomáše Hübschmana jsem si odvezl tři zlomená žebra, strávil jsem čtyři dny ve fakultní nemocnici. Když mi řekli, že se mi do plic dostal do vzduchu a že musím zůstat ve špitále, bál jsem se. Teď věřím, že dohraju v pohodě.“

Když jsme seděli s Ronaldinhem na lavičce...

Prozraďte, jak si český fotbalista tak moc sedne zrovna s Brazilcem? Většinou se říká, že Evropané drží víc při sobě, Jihoameričani také. U vás se to namixovalo.
„Tehdy bylo v AC asi deset Brazilců, celkově jsme si sedli. Ronaldinho, Pato, Dida, Serginho, Kaká, Ronaldo Fenomeno, Emerson... Nechci na nikoho zapomenout. Se všemi jsem vždycky vycházel, bylo to s nimi na pohodu teď i tady. Co se týče konkrétně Ronyho, baví mě na něm jeho pohoda a úsměv. Když jsme třeba nebyli v základní sestavě AC a seděli spolu na lavičce, on se jen usmál a řekl: „No co, tak si tady sedneme a uvidíme, co se bude dít.“ Takových pohodářů moc není.“

Čistě technicky, jak se tolik lidí domlouvá? Máte milánskou whatsappovou skupinu?
„Prvně jsem každému volal osobně, protože mám ke klukům respekt. Nejsme v dennodenním kontaktu, jsme rozeseti po světě, spousta z nás už trénuje. Byl jsem nadšený a dojatý z odezvy, ale nepřekvapila mě. Takové zápasy jsou bez stresu, všichni u toho chtějí být. Potkáte se, cestujete, pokecáte... Občas se kontaktujeme, občas se mě někteří trenéři ptají na některé hráče z české ligy. Pak jsem založil whatsappovou skupinu, kde všichni reagovali pozitivně a apelovali na perfektní organizaci.“

Taky je důležité chytit všechny ve fajn rozpoložení, že?
„Ano, zrovna trenérům se teď dobře volalo, pomohlo to. Gennaro Gattuso je první s Laziem v Serii A, Pippo Inzaghi s Palermem vede Serii B, Andrea Pirlo má pohodu v Dubaji.“

Proč volal Gattuso?

Gattuso už tady byl před čtrnácti lety na vaší rozlučce s kariérou na Bazalech.
„Moc se mu tady líbilo. Akorát rozhodčí Pavlín Jirků musel zápas pět minut před koncem ukončit, protože Gennaro už nemohl. (smích) Je to srdcař, obyčejný kluk. Potěší vás, když sedíte doma a on vám zničehonic zavolá a ptá se na hráče z české ligy.“

Na baníkovce pravděpodobně ne, spíš na Štěpána Chaloupka?
„Ostravák to nebyl, ale nikdy neříkej nikdy.“

Co říká vaše milánské srdce na konec San Sira a vybudování nového stadionu?
„Na jednu stranu pláče, na druhou plesá. Těším se na to, doba si to žádá. San Siro má sto let, přišlo minulý rok o finále Ligy mistrů. V roce 2032 se bude hrát v Itálii a Turecku, je nepředstavitelné nehrát na San Siru. Projekt je parádní, vtipné je, že to bude hned vedle. Dneska chodím na stadion přes parkoviště a přesně tam se začne stavět. A mezitím se rozbourá starý stánek. Zvláštní, ale dopadlo to nakonec takhle, přestože si oba kluby před lety koupily drahé parcely pro vlastní stadion. Zvítězila tahle varianta, obrázky jsou nádherné. Snad se bude stavět.“

Nicméně nové Bazaly budou hezčí, ne?
„Vím, že se ještě čeká na finální rozhodnutí. Dokud to nebude odklepnuto jako v Miláně, jsem opatrný, ale věřím, že se všichni vytouženého stadionu dočkáme.“

Vstoupit do diskuze (1)

Doporučujeme

Články z jiných titulů