Bary, díky! Ostrava tleskala svému králi, Čech čaroval a chválil: Super parťák
- Milan Baroš ukončil fotbalovou kariéru exhibicí na vyprodaném vítkovickém stadionu. Reprezentanti v zápase porazili ikony Baníku Ostrava poměrem 11:9.
Na hřišti si Baroš zahrál se svými syny i bratrem. Utkání na tribunách sledovalo patnáct tisíc nadšených diváků.
Spoluhráči Jan Koller a Vladimír Šmicer vyzdvihli útočníkovu výjimečnou týmovost. Baroš při střídání v osmdesáté deváté minutě v slzách děkoval fanouškům.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Zaplněný vítkovický stadion dvě hodiny tleskal, fandil a děkoval. Ve fantastické kulise před patnácti tisíci diváky se tam loučil ostravský fotbalový král Milan Baroš, který si po boku svých synů i bratra zahrál za tým bývalých českých reprezentantů i za výběr složený z osobností Baníku. Když v závěru střídal, nebylo slyšet vlastního slova. „Neskutečné, jaká je tady legenda,“ obdivoval atmosféru sobotního odpoledne Jan Koller, Barošův parťák z útoku.
Liga se nehraje, přesto Ostrava ožila fotbalem. Optimisticky, bez nervů, ve výborné náladě. Šest let od konce kariéry za ní Milan Baroš udělal definitivní tečku povedenou exhibicí. Jaromír Nohavica načal show živě odzpívanou písničkou přímo na trávníku a šlo se i s obří choreografií na věc.
„Každému se nepovede, aby v Česku vyprodal vlastní rozlučku. Lidi dali Milanovi krásnej dárek, byla to opravdu pocta se vším všudy,“ popisoval Vladimír Šmicer, který s rodákem z Vigantic zažil parádní časy v národním týmu i Liverpoolu. Spolu vyhráli Ligu mistrů, spolu si zahráli i nyní.
Nejlepší fanoušci na celém světě
„I my jsme to oživili,“ usmíval se Jan Koller, další ex-parťák. „Už chodíme jen na hokej, teď jsme chemii přenesli na trávník. Jsem za to rád, mockrát už se to asi nepoštěstí,“ dodal.
Fakt se bylo na co dívat. Na jedné straně persony z úžasné éry kouče Karla Brücknera, na druhé ikony Baníku, které – jak bylo vidět a slyšet – třísettisícové město pořád obdivuje. Tentokrát se ale tribuny neoděly jen do bílé, jak bývá zvykem. Potkali jste chlapy v dresech Galatasaraye, Aston Villy i Vigantic. Všude Baroš zanechal stopu, ale doma je doma.
„Jste nejlepší fanoušci nejen u nás, ale na celém světě!“ vzkázal burácejícímu stadionu mikrofonem a u toho slzel. Časomíra ukazovala 89. minutu, skóre 11:9 pro reprezentanty a Baroš naposledy na vítkovickém stadionu střídal.
Trenérské trio Jaroslav Šilhavý, Petr Rada, Miroslav Beránek jej v úplném závěru stáhlo ze hřiště, aktéři vytvořili špalír. Nebyl nikdo, kdo by netleskal. Dojemný moment. „Nádhera, velký dík za celou mou kariéru. Byla krásná, utekla rychle. Ale život jde dál,“ loučil se.
Baroš si zahrál se syny Matteem a Patrikem i se sedmnáctiletým bratrem Simonem, který už nakoukl do druholigového ostravského béčka. „Dámy a pánové, užijte si moment, kdy jsou na hřišti čtyři Barošové!“ hlásil spíkr. Na východ republiky dorazili i zahraniční kamarádi Salif Diao, Jerzy Dudek či Emmanuel Eboué, se kterým klábosil Tomáš Rosický i Petr Čech.
Gólman sice hned v úvodu inkasoval po Kuzmanovičově hlavičce obloukem, pak však vytáhl několik top zákroků, po kterých sektory šuměly. Především moment, kdy skočil právě Srbovi do střely před odkrytou brankou a vyrazil míč na roh, byl jednou z ozdob zápasu.
Musím zkusit chytit něco navíc
„Musíte nechat hráče, aby dávali góly, což je pro brankáře nepříjemná role. Ale tady už jsem si říkal, že musím zkusit chytit něco navíc,“ smál se Čech ve své tradiční helmě.
„Milan byl super parťák, týmový hráč. To na něm bylo nejlepší, pro tým by udělal první poslední. To ho provázelo celou kariéru, miluje fotbal, vždycky na hřišti nechal všechno. Určitě mi nějaký gól dal, ale nevybavím si, jestli to bylo ještě z mé doby v Blšanech, nebo když byl v Portsmouthu. Jeho typická akce byla, když proběhl obranou a píchl oblouček kolem nohy. Nebo utažená rána k pravé tyči,“ vzpomínal.
A nejen on. V obou šatnách padaly historky ze společných akcí, fanoušci ještě dlouho po zápase čekali před hlavním vchodem a skandovali jméno svého krále. Bary, díky!
