Petržela utekl na Kubu!

Utekli tam před frmolem při mistrovství světa v klasickém lyžování. „To jsme tak seděli v Liberci na kafi a probírali, že se blíží lyžařský šampionát, že tu asi budou problémy s dopravou. Zuza vyběhla vedle do cestovky pro katalog a druhý den už jsme to platili,“ popisuje bleskové rozhodnutí své ženy.



Na Kubě jako cíli cesty se shodli. Jak už mají ve zvyku, o zbytku věcí vedou roztomilé »spory «… Liberec byl zapadaný sněhem, jak jste měli na Kubě?
Petržela: „Ohřáli jsme se parádně, dokonce i kolena mě přestala bolet.“
Zuzana: „Ale ráno, když jsem chtěla na procházku po pláži, to tě vždycky bolela.“
P: „Ale teplo teda bylo. Sice ne třicet, jak tvrdili původně, ale tak dvacet sedm.“
Z: „Mně byla občas zima. Hodně tam totiž foukalo.“

Co Kuba a fotbal, funguje to spojení?
Z: „Jistě! To se Vlasta přiznal, že jsme se tam pohádali kvůli jeho koukání na fotbal? On byl schopný sledovat tři zápasy denně!“

To asi nebyla místní liga, že?
P: „Díky časovému posunu tam dávali od tří odpoledne přímý přenos Ligy mistrů, pak následovaly záznamy dalších dvou zápasů. Zíral jsem, jak třeba Bayern zničil Porto pět nula díky tomu, že měl skvělého Ribéryho. Jinak byli totiž Němci jasně horší.“
Z: „To jsme ale mohli zůstat doma, když se chceš jenom dívat na fotbal!“ (Říká to sice rázně, ale je vidět, že po tom všem, co spolu prožili, nebudou po sobě doma házet nádobí.)

Při léčbě jste pár kilo přibral, povedlo se vám na Kubě zhubnout?
P: „Po návratu to ukazovalo o trochu víc, ale dnes ráno to bylo už v normálu.“
Z: „Nepovídej, v normálu to prostě být nemůže, po tom všem, cos tam zbaštil…“

Vařili dobře?
P: „Jo, ale já si asi třetí den řekl, že budu jíst jen ryby.“
Z: „A co ten kopec zmrzliny, který sis vždycky nandal?!“
P: „Kdybys mě nechala domluvit… Ryby jako hlavní jídlo. Jo, pak jsem se dorážel sladkostmi a zmrzlinou. Ale nijak dramaticky jsem nepřibral. Já na rozdíl od Zuzky chodím občas do vody.“
Z: „Co povídáš, já taky byla!“
P: „Asi jednou.“

Co bude vyléčený a dosud nezaměstnaný trenér dál dělat?
P: „Nějaké nabídky už byly. Z Ruska, Estonska, Bulharska, Itálie… Ale nemůžu říct, že bych byl někde blízko angažmá. Nejreálnější je zatím projekt fotbalové školy v Petrohradu, která by nesla moje jméno. Kdybych do toho šel, stěhovala by se zase celá rodina...“
Z: „Ale, to slyším poprvé.“
P: „Potřebuju už něco dělat, být víc aktivní, čekají mě nějaké schůzky. Měl bych taky v pondělí začít natáčet pro Českou televizi Třináctou komnatu...“

Takže teď rodinu finančně táhne žena?
P: „Je to tak a je mi už trochu trapně. Třeba Kuba vyšla pro oba přes sto tisíc. Když nebudu nic dělat, hlady neumřeme, ale já chci taky přispět. Ze začátku po léčení oči chtěly, ale tělo na to nebylo připravený. Teď už jo.“