Navždy odešel Bobby Robson, šlechtic fotbalu

Krátká, stručná agenturní zpráva. Oznámila, že odešla jedna z největších postav světového fotbalu. Pár řádek, jedna rozvitá informace a fotbalový velikán je pryč. Přesunuje se ze živých osobností mezi legendy. K tomu ovšem pár větiček nestačí. Co tedy dodat, aby se plně vystihlo, kdo byl Bobby Robson?

Jmenoval se Robert William Robson, směl si přidávat šlechtický titul sir. To už ledacos naznačuje. A může následovat výčet úspěchů a triumfů, kterých především jako trenér dosáhl. K tomu se přihodí stručný výtažek z hráčské kariéry, vlastně k pochopení jeho umění postačí 20 startů za anglický reprezentační tým včetně účastí na dvou světových šampionátech 1958 a 1962. Rovněž na dvou – 1986 a 1990 – vedl anglický výběr jako trenér. Kdo se může tímto pochlubit?

Přehlídka slavných klubů, které přiváděl k jednomu úspěchu za druhým, má rovněž vypovídající hodnotu. Ale pořád je to jen statistika. Dá se v ní najít člověk, se všemi přirozenými emocemi? Těžko.

Sir Bobby Robson

* narodil se 18. února 1933 v anglickém Sacristonu * zemřel 31. července 2009 na rakovinu * hráčskou kariéru spojil s týmy Fulham a West Bromwich Albion, na sklonku aktivní činnosti se vydal do amerického klubu Vancouver Royals * za národní tým Anglie odehrál 20 utkání a vstřelit v nich 4 branky * jako kouč vedl i takové týmy jako PSV Eidhoven, Barcelonu, FC Porto nebo Newcastle, působil také u anglické a irské reprezentace * vedle stadionu v Ipswichi má sochu v životní velikosti * v roce 2003 byl v Anglii uveden do fotbalové Síně slávy * svou autobiografii pojmenoval věcně: „Rozloučení, nikoliv sbohem“

Robson byl nesmírně úspěšný, slavný, uznávaný. Připomeňme si ovšem i druhou stranu trenérského života, tedy největší rozladění. „Celkem jedenáct let jsem hrál za Fulham. Když jsem v roce 1967 odcházel jako hrající trenér do kanadského Vancouver Royals, bylo mi sděleno, že se mohu kdykoli vrátit a vždycky budu mít dveře otevřené,“ vzpomínal Robson.

„Po roce se tak stalo, převzal jsem mužstvo a po sedmi měsících, aniž bych naplnil své představy o vybudování týmu, mě vyhodili. V noci jsem si sedl ve středovém kruhu na trávník a brečel. Věděl jsem, že se sem už nikdy nevrátím,“ popsal největší křivdu.

Jinou zažil jako trenér anglické reprezentace na světovém šampionátu 1986 v Mexiku, když ve čtvrtfi nále s Argentinou skóroval Maradona rukou. „Zuřil jsem, vylítl zlostí na trávník. Taková nespravedlnost!“ nezkrotil v tom momentu v sobě lidský vztek.Když po chvílí po nádherném sólu přidal argentinský čertík druhý gól, bylo hotovo. Robson ale do kolen neklesl.

Uměl si vážit práce své i druhých, nehonil se prvoplánově za slávou. Dokázal na svou pravou příležitost počkat. Třináct let si piplal nevýrazný klub Ipswich Town, s rozvahou a trpělivě doplňoval mužstvo. Dovedl ho až k vítězství v Poháru UEFA. Když mu po něm v roce 1981 slavná Barcelona nabídla angažmá, překvapivě odmítl.

„Mohl jsem mít peněz, že už bych nemusel do konce života pracovat,“ probíral v té době osmačtyřicetiletý odborník. „Ale Barca to podmínila tím, že něco vyhraje. To jsem odmítl.Pod ultimáty se pracovat nedá,“ vysvětlil, proč katalánský gigant při prvním pokusu angažovat ho narazil.

Sir Bobby Robson za čias aktívnej kariéry. • čtk

Spojil nadlouho svůj profesní život s Ipswichem, nechtěl jinam. Vyslyšel až přání národa. Po mistrovství světa 1982 odcházel od anglického reprezentačního týmu Ron Greenwood, hledal se nástupce. Padala velká jména: Jackie Charlton, Brian Clough, Dave Sexton. Ale nakonec přišel kouč z Ipswich Townu.

Na horké lavici vydržel osm let, prožil dvě mistrovství světa. Bilance 95 zápasů 47 výher, 30 remíz a jen 18 porážek. Po válce pouze Walter Winterbotton a Alf Ramsey v této funkci slyšeli státní hymnu, která ochraňuje anglickou královnu, víckrát. Všichni tři za tuto činnost také obdrželi od Alžběty II. šlechtický titul.

Barcelony se přece jen dočkal. Převzal ji po slavném Cruyffovi a slibovaný triumf jí zajistil, v roce 1997 vyhrál Pohár vítězů pohárů. „Ipswich má 120 tisíc obyvatel, tento počet se vejde na Nou Camp,“ našel Robson výstižně hlavní rozdíl. Velkých jmen se nikdy nebál. Uměl sestavit mužstvo bez drahých posil, nezalekl se ovšem ani drahých investic.

Sir Bobby Robson • Archiv Sport

Lákal do Barcelony anglického střelce Allan Shearera, každý den přihodil milion liber. Až se dostal na sumu 15 milionů. Nezískal ho. Za dvacet milionů koupil klub Brazilce Ronalda. „Je to fotbalista budoucnosti,“ souhlasil s obrovskou finanční částkou. Dva Zlaté míče, které fotbalista později získal, jeho odhad jen potvrdily.

V roce 1991 se Robson poprvé dozvěděl, že má rakovinu. Zasáhla více orgánů, v roce 2006 mu byly operativně odstraněny nádory z pravého plicního laloku i na mozku. Podrobil se dialýze, chemoterapii. Vyčerpávající léčba výrazně změnila jeho podobu, přišel o pověstné až světské okruží šedin okolo své hlavy.

Neztrácel však humor, srdce bojovníka, chuť do práce. Když už nemohl trénovat mužstvo, působil aspoň jako konzultant.

V roce 2005, kdy už věděl, že se zhoubnou nemocí může bojovat, ale nemůže ji porazit, vydal autobiografii s příznačným názvem – Rozloučení, nikoli sbohem. Přesně v tomto duchu odešel nejen z fotbalového světa.