Petržela: Říkají, že zase hraju ruletu. Štvou mě

Minulé Vánoce strávili spolu díky jeho dvoudenní propustce z blázince, jak léčebně říkají. Letos si Vánoce užili ve svém na místě s romantickým názvem Krásný Les a se třemi psy.

Kdy jste si domek pořídili?
Vlastimil: „V květnu. V Liberci jsme měli krásný velký byt, ale chyběla zahrada. Tenhle domek byl asi pátý, který jsme viděli. A hned jsme věděli, že to je ON.“

Má stěhování nějakou souvislost s gamblerstvím? Něco jako zpřetrhání pout?
V: „Ne, mně přece z blázince zůstali kamarádi. Z mé skupiny jsou všichni zatím v pořádku, sedm lidí. Stává se, že mi zavolá nějaký gambler a něco chce.“
Zuzana: „Většinou chtějí peníze. Vyprávějí, že musí vyřešit nějaký poslední problém a pak toho nechají... Nevím, kde berou přesvědčení, že pořád máme peníze. Co nám zbylo, utratili jsme za barák.“
V: „Stejně vím, že závislému se půjčovat nemá. Takže jim s klidným svědomím říkám: Začněte se léčit.“

Jinou radu nemáte? To asi nechtějí slyšet...
Z: „Ani Vlasta to dlouho nechtěl slyšet.“
V: „Ale jiná cesta není.“

Jak vám bylo před rokem?
V: „To byla ještě hodně krušná doba.“

Ale už jste to měl za pár, 6. ledna vás pouštěli.
V: „Jo, blížilo se to, ale pořád jsem tam byl.“

Připomíná vám okolí bývalou závislost často?
V: „Když jsme hráli se Žižkovem v Třinci, to bylo hned ze začátku, někdo řval cosi o automatech. Ale lidi kolem ho umlčeli. Čekal jsem to horší.“
Z: „Ale nedávno Libercem kolovaly zaručený zvěsti, že Vlasta zase hraje!“
V: „To mě vytočilo! Vážně se mě na to ptal opravdu dobrý kamarád!“

Vlastimil Petržela si v Petrohradu nedovolil bez klubové šály přijít na zápas

• 
• 
• 
• 
• 9 zobrazit galerii

Mohlo to souviset s tím, že se o vás začalo mluvit jako o kandidátovi na trenéra Liberce?
V: „Určitě. Naštvalo mě to tak, že jsem na Slovan zavolal řediteli Kleiblovi. Řekl mi, že jestli to šíří někdo z klubu, ať mu povím kdo, že zakročí.“

Na to jste asi neměl odpověď, že?
V: „Nevím žádné jméno a teď už toho telefonátu lituju. Ale fakt mě to hrozně vytočilo!“
Z: „Já dokonce slyšela, že existuje video, jak Vlasta hraje ruletu.“
V: „A ono existuje. Hraje na něm dokonce jeden fotbalový trenér. Ale já ne. Vím, kdo tam byl, a tím bych skončil. Pro mě je podstatný, že já nehraju.“

Láká vás to někdy?
V: „ Ne.“
Z: „Nechce hrát ani scrable.“
V: „Ale já nesmím hrát.“
Z: „To je jen výmluva, jsi línej přemýšlet.“
V: „Tak scrabble bych asi mohl... Ale třeba člověče, nezlob se! mám zakázaný.“

Když jste se vracel z léčení, plánoval jste, že zhubnete. Jak to jde?
Z: „Říkám, že ze sto pěti kilo po blázinci zhubnul na sto deset.“
V: „Ale chvíli jsem měl pod sto...“

Ve fitku máte zákaznice, kterým radíte, jak shodit kila. Co s takovou chodící antireklamou?
Z: „Prostě říkám: Kdo je neukázněný, takhle dopadne! Jdu si lehnout a slyším, jak šustí papíry. On si vybaluje dobroty. Já už pro něj třeba nekupuju čtyři jablíčka, ale čtyři kilíčka...“
V: „Přiznávám, že jsem si vypěstoval závislost na zmrzlině. Cestou na tréninky do Prahy jsem často snědl dvě. A další dvě zpátky.“
Z: „Já bojuju, aby měl závislost na kutilství.“ V: „To už asi nedoženu.“

Co tady celé dny děláte, když máte teď volno?
V: „Koupil jsem si pilu, řežu dřevo na topení. A chodím na procházky se psy. V létě jsem sekal trávu, koupil jsem si malý traktor. Je mi tu dobře.“
Z: „Já pracuju v Liberci, ale stojí mi za to sem jezdit. Byt asi pronajmeme.“

Litujete někdy, že všichni vědí, čím jste prošel?
Z: „Pro Vlastu byl ze začátku problém o tom mluvit.“
V: „A teď klidně řeknu, že po tréninku jedu do blázince. Jsou to setkání, na kterých si povídáme, co kdo dělá a jak se máme. Je to součást mého života.“
Z: „Kdybychom to chtěli skrývat, pořád by člověk přemýšlel, jak se zachovat, aby něco neprozradil. Takhle máme čistý stůl.“
V: „Ale jsou to draze zaplacený zkušenosti.“