Jako hráč toho zažil skutečně hodně. Ale nikdy, nikdy takovou ostudu jako porážku s Ázerbájdžánem. Toho se Karel Poborský, podle Sportu 29. nejmocnější muž českého fotbalu, „dočkal“ až ve funkcionářské kariéře. Rekordman v počtu startů za národní tým a nyní člen výkonného výboru vypráví o stavu českého fotbalu a o tom, jak by mu mohl pomoct Pavel Nedvěd.
Pojí vás dlouhodobé přátelství s Pavlem Nedvědem, který v létě ukončil kariéru. Nemluvil jste s ním vy nebo předseda svazu Ivan Hašek o jeho možné spolupráci s ČMFS?
„Zatím kolem toho všichni tři chodíme tak trochu po špičkách. Přáli bychom si, aby byl Pavel jakousi mediální postavou, která by zastřešovala Českomoravský fotbalový svaz. A když budu tak trochu mluvit i za Pavla, myslím si, že i pro něj by to mohlo být zajímavé.“
Podle čeho tak soudíte?
„Jednoduše řečeno Pavel dneska nedělá nic, nikde není vázán. Zatím odpočívá doma, stará se o rodinu a zažívá něco, co předtím nepoznal. Ovšem je otázka, jak dlouho ho to bude bavit, protože Pavel je nesmírně pracovitý člověk.“
Věříte, že až ho dosavadní volný režim omrzí, zlákáte jej ke spolupráci s fotbalovým svazem?
„Přál bych si to a pevně věřím, že se to jednou stane. Získal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy, zná ho celý svět a českému fotbalu by jeho přítomnost ohromně pomohla.“
„Trošku jsme se o tom bavili. Ale není to v rovině, že bychom si sedli k jednomu stolu a nějak detailně to probírali.“
Jenže Nedvěd zatím svou budoucnost spojuje s Itálií. Nevidíte v tom problém?
„Všichni ví, že Pavel má v Juventusu Turín velkou pozici a stále otevřené dveře. Ale on si dobře uvědomuje, že je Čech, a já si troufám tvrdit, že i kdyby začal spolupracovat s Juventusem, neznamená to, že by tím nechtěl pomoct českému fotbalu.“
V jaké roli byste si ho ve službách ČMFS dokázal představit?
„Nemyslím si, že by přijal funkci nějakého zaměstnance svazu. Spíš bych ho viděl jako mediální tvář českého svazu a VIP personu. A troufám si říct, že i jemu by to mohlo být příjemné.“
Pojďme od Pavla Nedvěda k vám. Zažil jste velmi úspěšnou hráčskou kariéru, ale nyní se českému fotbalu tolik nedaří. Nepozorujete to třeba v tom, že by potenciální sponzoři a partneři ČMFS ztráceli o spolupráci zájem?
„Ne, ne. Zatím se tak neděje, například se intenzivně jedná s Pumou o prodloužení kontraktu. Samozřejmě, že existují smlouvy, které se blíží ke konci a firmy nám dopředu oznámily, že v dnešní době nemají tolik prostředků, aby v tom pokračovaly v tak vysoké míře. Ale zase se našli jiní partneři, kteří mají chuť fotbal podporovat.
Nemáte ani z dlouhodobějšího hlediska obavu z toho, že v případě pokračujících horších výsledků národního týmu by mohl zájem sponzorů opadnout?
„To se nedá vyloučit. Ale stejně tak může nastat zlepšení výsledků a tím i vyšší zájem potenciálních partnerů. Na druhou stranu si nemá cenu nic nalhávat, má to v rukou nároďák. Výsledky, které zažila moje éra, byly vynikající. Neříkám to, že se chci chválit, prostě jen vycházím ze statistiky a faktů. V tu dobu asi byl český fotbal pro sponzory mnohem lákavějším prostředníkem ke zviditelnění.“
V souvislosti s minulou a současnou reprezentací - co jste si třeba říkal, když jste sledoval na turnaji ve Spojených arabských emirátech prohru s podprůměrným Ázerbájdžánem?
„Když jsem to viděl, tak mi samozřejmě vůbec dobře nebylo. Hlavně z přístupu některých těch kluků na hřišti.“
Co tím přesně myslíte?
„Nechci nikoho jmenovat, ale pořád jsme slyšeli, že je potřeba dát šanci i jiným hráčům, otestovat kluky z ligy. Jenže právě na tom turnaji v Emirátech jsme viděli, že spousta těch hráčů na to výkonnost prostě nemá a už ji pravděpodobně ani nikdy nedožene.“
Karel Poborský • Foto Jaroslav Legner SPORT
Jste si tím jistý?
„Pokud je těm klukům pětadvacet, šestadvacet, tak už se nedá nějaké prudké zlepšení čekat. Vidíme, že hráči, které tady vnímáme jako hvězdy ligy, i na tomhle turnaji spadnou do průměru nebo spíš až do podprůměru.“
Překvapila vás tahle skutečnost?
„Taková je realita. A bylo dobré, že to všichni viděli, že se tahle zkušenost udělala.“
Ovšem směrem do budoucnosti to nevěští pro český fotbal nic příjemného...
„Zase úplně pesimisticky bych to nestavěl. Pořád máme výbornou jednadvacítku, dvacítka startovala na mistrovství světa. Výrazné talenty se stále najdou.“
Zažil jste roli hráče i funkcionáře. Kdo z nich podle vás má ve fotbalovém prostředí větší vliv?
„Nedá se to říct jednoznačně, záleží na každém individuálně. Existují hráči i funkcionáři, kteří se dokáží prodat v médiích, kteří se ke všemu vyjadřují a tím pádem svými názory víc ovlivňují veřejnost.“
Jak se vy osobně cítíte ve společnosti nejvlivnějších mužů českého fotbalu?
(směje se) „Vím, že ve Sportu to teď vychází, zachytil jsem nějaký žebříček a jen jsem to tak rychle prolistoval.“
Karel Poborský v dobách největší slávy. • Foto Jaroslav Legner, Sport
Když jste se v červnu loňského roku stal členem výkonného výboru, prohlásil jste, že jste udělal velký krok v kariéře. Jak byste ten posun s půlročním odstupem hodnotil?
„Dostal jsem se do nejvyššího orgánu v českém fotbale a byl to pro mě v úvodu trochu skok. To, že jsem se stal členem výkonného výboru, pro mě také představovalo určitý test, jestli jsem já osobně i moje práce stravitelné pro voliče na valné hromadě.“
Pamatujete, že by výkonný výbor za poslední půlrok zažil ohledně nějakého bodu trochu rušnější debatu? Protože ty výstupy vypadají dost jednotně.
„Na každém jednání se najdou body, které se řadě členů nelíbí nebo s nimi nesouhlasí. Padnou tam i nepříjemné názory. Ale daří se nám to, co jsme si slíbili, že budeme výsledek směrem k veřejnosti prezentovat jednotně.“
Na první pohled se zdá, že to, co navrhne předseda Ivan Hašek, projde a vůbec se o tom nediskutuje. Je to tak?
„Není to pravda. Samozřejmě Ivan Hašek je šéf svazu, má největší zodpovědnost, ale dokáže přijmout, pokud s jeho názorem většina nesouhlasí.“
