KOMENTÁŘ: Košťál není oběť, škodil nejvíc
„V mojí éře Sparta hrála Ligu mistrů, reprezentace startovala na všech šampionátech. A teď je český fotbal v katastrofálním stavu, nefunguje reprezentace ani mládež.“
Takto ostrou kritikou nového vedení se hájil Vlastimil Košťál, bývalý místopředseda svazu za Čechy, jenž si však uzurpoval veškeré pravomoci, když se měl jako statutární zástupce zodpovídat z milionových škod, které po jeho době vládnutí zůstaly.
Řídil se osvědčenými demagogickými metodami – nejlepší obranou je útok. Namísto vysvětlení, proč k přehmatům došlo a přijetí odpovědnosti drtivá kritika. Použil k ní dalších vyzkoušených prostředků – zkreslování fakt, účelných polopravd.
Ano, za jeho éry byl český fotbal na klubové a reprezentační úrovni velmi úspěšný. Nový manažer národního týmu Vladimír Šmicer mu však už na stránkách deníku Sportu důrazně odpověděl: na úspěchu měli zásluhu především hráči a trenéři, kteří je vedli. Vlastimil Košťál však umně dovedl využít další prověřený prvek, přisvojit si úspěch druhých.
Když Sparta či reprezentační výběr vyhrál, stavěl se v televizi na odiv. Dokonce si tuto pozornost vymáhal všemi prostředky. Když nastal problém, skryl se za ostatní. Ostudnou aféru ´Pokoj 433´ z března 2007, kdy hráči po porážce s Německem v kvalifikaci mistrovství světa hýřili v přítomnosti lehkých žen, zvládl náramným stylem – poslal na tiskovou konferenci za sebe brankáře Petra Čecha.
Sám pak večer na ČT vykládal nikoli sportovnímu redaktorovi, jenž neznal plně pozadí celé věci, jak všechno vyřeší. Tehdejší člen výkonného výboru Dalibor Kučera, nyní 1. místopředseda svazu, ho vyzval k odpovědnosti a rezignaci. Vysmál se mu. Stejně jako všem rozezleným fandům.
Za zády měl dva celostátní deníky. Komerční televize Nova ho glorifikovala do nadpozemských výšin. Když jeden z redaktorů nesplnil zadání a nevypíchl jeho zásluhu nad úspěchem hráčů, byl okamžitě vyhozen. A není třeba zdůrazňovat, jakou podporu mu poskytovaly tituly regionálních deníků z vydavatelství Vltava-Labe- Press, které tak výdělečně s pomocí německého kapitálu zprivatizoval.
Jeho největší napáchanou škodou na českém fotbale však bylo, že se postaral o odstranění všech lidí, kteří mu nebyli po vůli. Museli odejít ze svazu, odborných komisí, z fotbalového dění. Nesnesl, když měl někdo jiný názor.
Nyní se tváří jako oběť, které bylo téměř ublíženo. A kritizuje. Jeho výhrady se nezasvěceným poslouchají velice dobře, ví jako obratný manipulátor, na jakou strunu má uhodit.
Na to má právo. Demokracie je ale vždy slabá proti demagogii, svévolné moci, lidské přízemnosti. Proto je třeba připomínat, kdo byl Vlastimil Košťál a jakou roli sehrál v českém fotbale.
