Do Česka se vrátil v tichosti. Vratislav Lokvenc, někdejší elitní kanonýr pražské Sparty, si vybral divizní Union Čelákovice, v němž působí v roli hrajícího trenéra. Stejně jako Ondřej Vetchý alias Jirka Luňák v seriálu Okresní přebor. "Někdy je to pro mě inspirace," směje se.
O několika věcech má Vratislav Lokvenc jasno. S fotbalem ještě praštit nechce, tedy pokud vydrží zdraví. A půlmaraton, který si vyzkoušel na jaře, už nikdy běžet nebude. Taky si možná rozmyslí, jestli ještě v budoucnu pojede s Pavlem Nedvědem na dovolenou. „To bylo kondiční soustředění,“ vzpomíná v rozhovoru pro Nedělní Sport na léto na Floridě.
V Čelákovicích působíte jako hrající trenér. Jak se to dá skloubit?
„Ze začátku to bylo s hraním složité, protože jsem nastupoval po dlouhé pauze. Potřeboval jsem dostat takovou tu jistotu, ale pak jsem se rozehrál a chyběly jen výsledky. Teď ke konci jsem se zranil, zbývají dvě kola, takže to kluci dohrají, já budu jen na lavičce.“
Vratislav Lokvenc se zamyšleným výrazem • Foto Barbora Reichová
Jaká je role hrajícího trenéra?
„Nejprve to bylo takové divné. (směje se) Najednou jsem stál na druhé straně, než celou svou kariéru. Ale člověk si zvykne. Připravujeme tréninky, plno kluků chodí do práce, ale taky musí vidět balon. Proto všechno děláme s míčem. Během zápasu je to těžší, když jsem na hřišti a mám jim něco vysvětlit, kolikrát je člověk zapálený do hry. Nemám takový přehled, jako kdybych jen na hru koukal.“
Je to vaše poslední sezona coby útočníka?
„Když bude zdraví sloužit, budu určitě hrát dál. Ale dám příklad, kdyby přišel nějaký klub nebo kouč s tím, ať jdu dělat asistenta, asi bych o tom uvažoval. Jinak mě to ovšem pořád táhne na hřiště.“
Díváte se na seriál Okresní přebor?
„Dívám, to je varování pro kluky v týmu, aby věděli, jak správně hrát, protože jinak dopadnou jako ti borci v tom seriálu. Když jsme dostali v Roudnici šestku, hráli jsme tam asi jako ti v Okresním přeboru.“
Pavel Nedvěd seděl po celé utkání vedle prezidenta Juventusu. • Foto tuttosport.com
Ondřej Vetchý tam taky funguje jako hrající trenér.
„Ta role je výborná. (směje se) To je taková inspirace! Já se na to koukám každé pondělí. Občas si z toho i něco vezmu....“
Máte videotéku jako Vetchý?
„To ne, ale strašně se mi to líbí. Třeba, když vidím, jaký mají na trénincích vohoz, ty tepláky a takové různé věci.“
Vetchý občas přinese tréninkové metody, které nastudoval z příruček a dvd. Vy se někde inspirujete?
„Člověk má něco v hlavě, trénoval jsem pod Trapattonim, Rehhagelem, Geretsem, Jarou. Jde o to, jak to klukům vysvětlit, kde dělají chyby a tak.“
Kdo z nich vám seděl nejvíce?
„Každý měl něco jiného. Ve Spartě to byl Ivan Hašek. Pod ním jsem odehrál nejlepší sezonu, co jsem na Letné zažil. Snažím se od trenérů vzít pozitivní věci, které pomohly mně i mužstvu. Pod Rehhagelem, on už byl v té době starší trenér, to bylo volnější. Pořád se na trénincích hrál fotbal, po taktické stránce to bylo hrozné, moc připravení jsme nebyli. Sázel na zkušenost, že to hráči odehrají sami. Nic speciálního jsme nedělali. Střelba, jinak fotbal, fotbal, fotbal. Potom přišel Brehme. To není žádný trenér.“
Jak to myslíte?
„Byl to perfektní fotbalista, ale dali mu tu funkci ze dne na den. To bylo to samé, tréninky výborné, ale po taktické stránce vůbec nic. Na Geretsovi už byla vidět holandská škola. Pracovali jsme s balonem i na disciplíně. Z hlediska taktiky už to mělo hlavu a patu. A Jara byl to samé. Dobré tréninky, taktika připravená.“
A co Trapattoni?
„Já ho potkal v době, kdy už to byl takový dědek. Určitě je to legenda, ale tréninky pod ním? To bych mohl hrát fotbal do pětačtyřiceti. Kolikrát jsme to odtrénovali v suchém triku. Ale je zajímavé, že jsme byli vždycky připravení na zápas a sílu na utkání jsme měli. Tomu jsem nerozuměl. Třeba když jsme měli střelbu, pořád nás upozorňoval, ať nestřílíme naplno ale na nějakých sedmdesát procent, a když tak placírkou a ne žádné rány.“
O Pavla Nedvěda je stále obrovský zájem • Foto Pavel Mazáč (Sport)
Proč?
„Protože je to nebezpečné kvůli zranění. Říkal to třeba i tři dny po zápase. Člověk si chtěl zastřílel a on: ,Ne, ne, ne, je to furt nebezpečný, bacha na to‘. Pamatuju si, že Alexander Zickler byl nějak zraněný, snad natržený sval, a po návratu ho tam dal na posledních deset minut nebo čtvrt hodiny. A trenér mu řekl: ,nesprintuj‘. On se jen tak usmál a odpověděl, že to tam vůbec nemusí chodit.“
Ale Trapattoni byl považovaný za úspěšného trenéra.
„Ano, ale v Juventusu měli tehdy takový mančaft, který už asi nikdy mít nebudou. Oni vyhráli skoro všechno.“
A co vám dal Karel Brückner?
„Toho znám jen z nároďáku. Při srazech to nebylo ani tak o trénincích jako o taktice a standardních situacích, abychom byli připravení na zápas. Ale i z toho si člověk vezme, hlavně standardky měl hodně propracované. Já si obecně beru spíš z té lidské stránky, jaký ten trenér byl. Trapattoni třeba téměř nikdy nezvýšil hlas. Málokdy jsem ho slyšel křičet. Většinou se usmíval. Když jsem ho nejprve viděl v Bayernu na té slavné tiskovce (italský kouč měl několikaminutový monolog, při kterém neuvěřitelně křičí), takhle já ho za ty dva roky nepoznal. Z každého si vezmete trochu.“
Vratislav Lokvenc ještě v dobách své aktivní kariéry • Foto Archív
Vy asi nebudete uřvaný trenér.
„Já jsem spíš klidný, ale dokážou mě naštvat prohry, i teď v Čelákovicích. Jinak se to spíše snažím řešit v klidu. Možná i proto, že se stále spíš cítím jako hráč. Trénování beru jen k tomu, ale až skončím, třeba mě to chytne tak, že do toho dám všechno.“
V létě jste trávil dovolenou v USA s rodinou Pavla Nedvěda. Předtím jste spolu běželi půlmaraton. Pokračujete ve vytrvalecké kariéře? Troufnete si na maraton?
„Tak na to zapomeňte (směje se), alespoň u mě. Už nepůjdu ani do půlmaratonu, tři dny potom jsem byl mrtvý. Nemohl jsem se zvednout z postele. Chtěl jsem si to vyzkoušet, do poslední chvíle jsem váhal, ale hecovali jsme se a pak jsem řekl že jo. Teď už ale nepoběžím.“
S Pavlem jste často v kontaktu. On trénuje?
„Pořád běhá, kondičně je dobře připravený. Tam je to o vůli. Já ji nemám. Ale poslední dobou jsem s ním moc nemluvil, protože teď má asi hodně práce.“ (směje se, Nedvěd se stal členem představenstva Juventusu - pozn. red.)
Ztloustnul po kariéře?
„Mně připadá pořád stejný.“
A jaká byla dovolená na Floridě?
„Já to jako dovolenou nebral, to bylo kondiční soustředění... On mě pořád tahal, ať jdu běhat. Skoro denně, venku čtyřicet stupňů, bylo to výborné. Když jsme vyběhli z brány, každý si ťukal na hlavu, protože v takovém počasí jsme běhali jen my dva. Takže perfektní.“
Jak dlouho jste běhali?
„Čtyřicet minut. Jak kdy. Někdy třeba Pavel udělal jiný program, takže jsme běželi minutu rychle, minutu pomalu. (směje se) Říkal jsem: hm, dobrý. Jinak by tam byla dovolená hezká...“
A golf jste hráli?
„Taky. Na soustředění byl dopoledne běh, odpoledne golf. Mezitím moře, jen takový dvouhodinový odpočinek po běhání, pak se hrál golf.“
Manželkám nevadilo, že jste na dovolené pořád někde pryč?
„Děti byly u bazénu, manželky s námi jezdily na kolečkových bruslích, vedle nás.“
| Narozen: 27. září 1973 Výška/váha: 196 cm/88 kg Působení v klubech: 1992-1994 Hradec Králové, 1994-2000 Sparta Praha, 2000-2004 Kaiserslautern, 2004-2005 Bochum, 2005-2008 Salcburk, 2008 Basilej, 2008-2010 Ingolstadt. Prvoligová bilance: 417 zápasů/136 gólů Reprezentační bilance: 74 zápasů/14 gólů |
Chcete mít sportovní informace jako první? Objednejte si SMS a MMS zpravodajství iSport.cz »
