Možná jej znáte z Dejvického divadla, seriálu Přešlapy nebo filmu Kožené slunce. Do podvědomí diváků se však David Novotný zaryl hlavně jako kultovní postava Jardy Kužela ze seriálu Okresní přebor. Sám přiznal, že mu byl tenhle borec hodně sympatický. „Je to sparťan a má rád Rooneyho,“ vysvětlil s úsměvem jednačtyřicetiletý herec.
V předvánočním období měl hodně nabitý program. Kvůli povinnostem v divadle ani nemohl vyrazit na poslední podzimní zápas pražské Sparty, svého oblíbeného klubu, kterému pochopitelně v duelu o mistrovský titul s Plzní věří.
„Plzeňská mašina je celkem dobře rozjetá, ale ti kluci jsou pořád takoví vagoni. Nejsou to prostě mašiny a nedotáhnou to. Už teď se trošku posrali. Nevědí, jak zacházet s tlakem a zodpovědností. Jsou zvyklí spíš někoho honit, psychika hraje velkou roli. Titul bude náš – Sparty,“ předpověděl jaro David Novotný alias Jarda Kužel.
 |
Stává se vám, že vás lidé na ulici oslovují jako Jardu Kužela?
„Poznávají mě, ale že by mi takhle říkali, to zase ne. Třeba nemají odvahu, protože se tvářím jako kakabus.“
Seriál Okresní přebor se stal velkým hitem. Proč byl podle vás tak úspěšný? „Byl hodně pravdivý. Režisér Honza Prušinovský totiž hrál dlouho fotbal na téhle úrovni a zná dobře prostředí. Osmdesát procent chlapů v republice ví o okresním přeboru vše. Buď ho sami hrajou, nebo stojí za klandrem a koukají se. Cílová skupina byla veliká a ještě se rozšířila o děti, důchodce, ženy, byl to prostě obecně bratelnej humor, ve kterém se spousta lidí mohla najít.“
Zamlouvá se vám Kužel?
„Jo, byl stejně línej.“ (směje se)
Taky máte rád Wayna Rooneyho?
„Rooney je můj velmi oblíbený hráč. Taky jsem si ho do seriálu prosadil, původně to ve scénáři nebylo. Já jsem ale zrovna dostal jeho dres, tak jsem si ho vzal s sebou.“
Před časem jste tvrdil, že nemáte moc rád české seriály.
„Je to pravda a myslím, že spravedlivě na naši tvorbu žehrám. Prostě nyní neumíme udělat seriál, jako byla Nemocnice, Sanitka nebo Chalupáři. Jsou dělaný poctivou prací, v dnešní době se honí hlavně díly.“
Museli vás tedy do role v Okresním přeboru přemlouvat?
„Ne, to ne. Vzhledem k tomu, že byl o fotbalu, mě nikdo dlouho přemlouvat nemusel. Ale trošku jsem se zpočátku zaškaredil, Honza Prušinovský mě ale ujistil, že máme volnou ruku a že si všechno vyhádá.“
Překvapil vás konečný výsledek?
„Přesně takový jsem si přál a přiznávám, že jsem až tak dobrý ani nečekal. Byla to samá sranda, trošku přisprostlý a ještě v hlavním vysílacím čase. Netvářilo se to jako nějaká nastavovaná kaše.“
Bavilo vás natáčení?
„Libózní! Táhli jsme za jeden provaz. V pondělí večer většinou hraju, ale vždycky jsem si potom patřičný díl pustil z archivu a hodně se u toho bavil. Žádná klapka, kterou jsme natočili, totiž neskončila, jak to vidí divák ve finální podobě. Vždycky si vzpomenu, jaké kraviny jsme u toho dělali. Bylo na výběr z pěti verzí a oni vybrali zrovna tuhle? Taky dobrý.“ (směje se)
 |
Prý se chystá celovečerní film?
„Je to pravda a nechtěl bych v něm chybět.“
Zvýšila se nyní vaše popularita?
„Asi jo. Ale víte, co mě potěší nejvíc?“
Povídejte.
„Když hraju v divadle, potom mě někdo potká a řekne: včera jsem viděl představení Karamazovi a bylo to super. Potěší mě to, protože tam je nejvíc práce, tam jsem odevzdal největší penzum. Dokud se ale člověk neobjeví ve filmu nebo seriálu, je to furt málo.“
Je pro vás těžší odehrát divadelní představení, nebo fotbalový zápas?
„V divadle nemám trému téměř nikdy. Vlastně jsem ji měl při hře Kouzelné flétny, ve které se taky zpívalo, a to není úplně můj obor. Takže zadeček jsem měl staženej spíš před důležitým zápasem.“ (usměje se)
Na co máte větší talent?
„Vůbec nevím.“
Co vám tedy dělá větší problém?
„Teď už je to jasný. Přeci jen jsem ve fotbalovém důchodu. Mám problém ohnout se pro kopačky. Nestalo se mi ale, abych něco upřednostňoval, stavěl jsem to na stejnou rovinu. Radost mi dělá obléknout si kostým i dres.“
Dokonce jste si v žáčcích zahrál za Spartu, tím se jen tak nějaký herec pochlubit nemůže.
„Rodiče byli oba sportovně zaměření, učili tělocvik, dělali atletiku. S bráchou jsme to po nich zdědili, nějaké geny tam jsou. Objevil se nějaký talent, tak jsme se stěhovali do Prahy. Přeci jen na vesnici toho dobrého vzdělání člověk tolik dostat nemusí. Neříkám ale, že ho nedostane. A potom se najednou objevil i druhý talent a maminka mě směřovala i jiným směrem. Měl jsem takový vějíř nabídek. Vybíral jsem.“
Fotbal, nebo divadlo?
(směje se) „Sparta byla jasná. Největší konfrontace přišla ale v šestnácti. Kopal jsem okresní přebor a přišli bafuňáři z České Lípy a nabídli osmdesát tisíc. Jenže já byl ve třeťáku na konzervatoři. To byla pro mě největší křižovatka. Bylo potřeba si vybrat a za mě to pořád dělali naši.“
Co vám řekli? „Hochu, jsi na výběrové škole, byl jsi vybrán, předurčen... Dopadlo to takhle.“
Přesto jste se dočkal zahraničního fotbalového angažmá, jak k tomu došlo? „Shodou náhod. Byl jsem v divadle v Českých Budějovicích, hrál okres za Římov. Přijeli tři bafuňáři z Rakouska a ukázali na tři hráče. Říkal jsem jim, že nemůžu kvůli divadlu. Ale přemluvili mě. Bylo to jen osmdesát kilometrů a jezdili jsme jen na zápasy.“
 |
Takže jste netrénoval stejně jako Jarda Kužel?
(směje se) „Já byl tenkrát o dvacet kilo mladší. V Budějovicích jsem chodil hrát fotbal prakticky každý den, byl jsem v laufu. Takže do Rakouska jsme sice jezdili jen na zápas, ale trénovali dost.“
Stále jste registrovaný v béčku Strašnic, hrajete?
„Už tři roky tam nefunguju. Už mě hrát o body štvalo. Navíc jsme tam byli známý ksichty – Míra Bosák, Ivan Trojan nebo Honza Jiráň. Soupeři si na nás divně troufali, chtěli si na nás tahat trika. Radši jsem skončil, protože bych se s nimi musel prát.“
Ivan Trojan okusil v dresu Bohemians 1905 „exhibičně“ druhou ligu, neláká vás to?
„Ne, to není moje touha. Ale možná bych někdy některé hráče po nějakém nepovedeném poločase chtěl jít seřvat do šatny, to by se mi líbilo.“
Dokázal byste to?
(zasněně) „Dokázal. Asi bych se se zlou potázal, potom by mě zbili ve sprše, ale já bych si to dal.“
Znáte se s hráči Sparty, které fandíte?
„S některými. Víme o sobě, že existujeme, ale nescházíme se. Teď kamarádím s tiskovým mluvčím Ondrou Kasíkem, já ho beru do divadla, on mě na fotbal. Máme takovou symbiózu. Dokonce mě vzal na novinářskou lávku, to je hotový orlí hnízdo, božskej pohled. Už nechci nic jinýho.“
Třeba začnete fotbal komentovat i jako novinář...
„To teda ne.“
A co Tomáš Řepka?
„S Tomášem bychom si padli do oka. Jsme stejní v tom... (přemýšlí) Je lepší udělat něco než nic. Být rebel, ne rybí krev. Mít v sobě nějaký oheň je lepší, než být leklá ryba.“
