Vstoupili jsme do nové éry hraní, ve které jsou hry zdrcadlem sociálních problémů?
V poslední době jsme svědky stále častějšího fenoménu, kdy videohry začínají přerůstat své původní hranice a stávají se určitou reflexí sociálního dění. Původně celkem nevinně zamýšlená kratochvíle brýlatých šprtíků tak nabrala na vážnosti a celkem suverénně se zařadila po bok takových gigantů jako je film či hudba. Vzhledem ke stále stoupajícím obratům, kterých herní průmysl dosahuje, a rovněž vzhledem k míře společenského dosahu vlastně ani není divu. Více peněz, významnější jména, větší zájem hráčů, médií a rovněž celebrit postupně zformovalo videohry do zrcadla společenského dění, které celkem běžně odráží sociální témata, často i poměrně nenápadnou až podprahovou formou. A jak už to tak bývá, každá akce přináší i nějakou reakci a ta je ze strany herní i neherní komunity často dost nevybíravá.
Bradavice s kaňkou
Vyjádření souhlasu či naopak nesouhlasu pak může mít různé formy. Od pozitivních či negativních recenzí, přes vášnivé diskuze, review bombing, až po téměř hysterickou vlnu odporu spojenou s nenávistí, peticemi, osobními útoky a snahou zdiskreditovat samotné autory. A přitom často stačí jen docela málo. Krásným příkladem a důvodem, proč jsem se chtěl tomuto tématu věnovat, jsou nedávné události okolo hitu Hogwarts Legacy vývojářského týmu Avalanche Software. Jinak naprosto špičková hra z prostředí kouzelnického světa autorky J.K. Rowlingová to totiž od nemalé skupiny haterů schytává již od samotného oznámení. Důvodem jsou nelichotivé výroky spisovatelky na adresu transgender lidí. A jelikož se titul odehrává ve světě, který pochází z hlavy a pera Rowlingové a propůjčuje si pochopitelně i licenci, je automaticky, byť možná nesmyslně, s autorkou spojován.
To i přestože se autoři několikrát od výroků distancovali a zdůraznili rovněž, že jejich titul nemá s Rowlingovou mimo zapůjčené licence nic společného. Nešťastným faktem v této situaci tak bohužel zůstává, že je autorka kouzelnického světa pochopitelně odměňována a financována za propůjčení této licence. A právě tato skutečnost leží té inteligentnější části haterů v žaludku nejvíce. Potom zde máme pochopitelně tu agresivnější část aktivistů, která neustále přiživuje teorie o napojení vývojářů na Rowlingovou a zpochybňuje skutečnost, že se na tvorbě příběhu nepodílela. Můžeme také zaslechnout hlasy o prosvítání xenofobních či rasistických projevů v samotné hře apod. Popravdě se mi nechce zacházet do podrobností, a to zejména z toho důvodu, že bychom se pouštěli na tenký led. Navíc pro potřeby dnešního článku nejsou podrobnosti, detaily či obhajování toho, kdo a co jak myslel, podstatné.
Případ okolo Hogwarts Legacy je jen aktuálním a víceméně exemplárním případem, na kterém si lze krásně poukázat, co může zprvu celkem nenápadná premisa způsobit
Mně osobně totiž v této souvislosti mnohem více zajímá fenomén hry jako reflexe sociálních témat, zrcadlo nálady ve společnosti. Rovněž je třeba se zamyslet nad sílou komunity, která, pokud si něco usmyslí, dokáže masově přesvědčit téměř kohokoli. Případ okolo Hogwarts Legacy je jen aktuálním a víceméně exemplárním případem, na kterém si lze krásně poukázat, co může zprvu celkem nenápadná premisa způsobit. Kdo by totiž ještě před několika lety očekával, že propůjčení licence od dříve tak milované J.K. Rowlingové může vyvolat poprask takových rozměrů.
Tak trochu drsná story
Vývojáři se od počátku této aférky mohli citelně přesvědčit o tom, jak silná a vlivná může nenávistná komunita být. Vše započalo nenápadným bojkotem ohledně zakoupení hry, který postupně resultoval v rušení tisíců předobjednávek. Zmínění aktivisté totiž nechtějí podporovat cokoli, co je ve spojení s Rowlingovou. Na toto téma vzniklo na internetu mnoho obsahově bohatých vláken, ale následovaly i petice a podobné laskominy.
Hráči už jsou zkrátka někdy takoví. Jenže tím celý příběh rozhodně nekončí, neboť podobného přístupu se zhostila i některá média a herní weby, které odmítly hru recenzovat (Polygon, Kotaku), anebo když už, tak si celkem alibisticky apriori neodpustily krátkou předmluvu s obhajobou svého počínání a vyjádřením vlastního postoje. A k aktivitě se pochopitelně přidali i influenceři a streameři. Řada z nich se totiž rozhodla Hogwarts Legacy úplně ignorovat. Vrcholem ironie svobodného světa je potom vznik stránky, která rozděluje streamery na ty „hodné“ a „zlé“. No celkově komedie, ze které se mě osobně zvedá žaludek. Možná jsem barbar, ale je mi úplně jedno, co Rowlingová řekla a co si myslí. Já si chci zahrát kvalitní hru, u které se budu bavit a budu moci utéct od šedé reality každodenního života. Jsou to právě hry, které mě drží na distanc od podobných projevů, ať už bych si o nich myslel cokoli.
Zjednodušeně řečeno jsme na tomto příkladu nastínili dva zásadní problémy, které jsou navzájem prorostlé a jeden je příčinou druhého. V první řadě je třeba si uvědomit skutečnost, že jsou videohry stále častěji využívány jak zrcadlo aktuálního dění a umožňují autorům vyjadřovat politické, etnické, sexuální či náboženské názory. Vzpomeňme například na kauzu „No Russian“ ve hře Call of Duty: Modern Warfare 2. Jak málo někdy stačí k pohromě. Celkem divoké vášně vzbudil i druhý díl The Last of Us. Zde jsme pro změnu naráželi na problematiku zabíjení zvířat nebo homosexualitu. Nepopírám, že jsme se v minulosti setkali s hrami, které se skutečně staly prostředkem určité formy propagandy a zacházely za hranice, ale ve většině případů, které aktivisté povětšinou řeší, jde o bouři ve sklenici vody. Chápu, že problematika genderu a sexuality obecně je poměrně komplikovaná věc, ale nerecenzovat hru kvůli tomu, že původní autorka knižní předlohy si nevidí do huby?
Síla davu
Mnohem zásadnější je ale druhá stránka problému, a tou je síla davu, která se v těchto situacích vždy ukáže v plné síle. Zrušené předobjednávky, bojkoty, nadávky, výhružky, selektování na dobré a špatné. Nejsmutnější na tom všem je, že řada streamerů a věřím tomu, že i médií se snaží hře vyhnout zejména z důvodu budoucích následků. Někteří z nich se totiž o tuhle problematiku nezajímají a je jim naprosto ukradená, ale než aby četli nadávky o tom, že jsou netolerantní vůči téhle skupině, či snad téhle, raději Hogwarts Legacy obloukem obejdou. Ve vzduchu se vznáší prapodivná atmosféra strachu, neboť znepřátelit si určitou skupinu na internetu může být někdy naprosto zničující.
A tak se ptám, co je ještě svoboda jedince a právo na vlastní názor a co už je nesmyslný fanatismus? Kde je vlastně ta hranice? A proč je pro každého jinde? Měli bychom se nechat ovlivňovat podobnými případy a měli bychom si nechat drtit na prach naše videoherní ideály? Já osobně se domnívám, že ne, a proto mě celý tento případ trochu trápí. Ne snad proto, že se našla hrstka aktivistů, kterým Rowlingová leží v žaludku, ale proto, jak silný dopad má celá tato záškodnická kampaň. A kdo na to vše nejvíce doplatí? No samozřejmě hráči a rovněž vývojáři z Avalanche Software, kteří několik let dřeli, aby nám doručili to nejlepší, čeho jsou schopni. A ono se jim to skutečně povedlo.
Ve vzduchu se vznáší prapodivná atmosféra strachu, neboť znepřátelit si určitou skupinu na internetu, může být někdy naprosto zničující
Měl bych se tedy bát jít si za své těžce vydělané peníze koupit možná jednu z nejlepších her letošního roku? Měl bych mít vyčítavý pocit, že podporuji názor autorky knižní předlohy, který mě popravdě vůbec nezajímá? A měl bych mít strach, že mě za to někdo odsoudí nebo dokonce fyzicky napadne? A rovněž se ptám, měl bych mít strach napsat na hru recenzi, abych nezdiskreditoval náš herní web? Vždyť já chci herní komunitě předat poznatky z hraní, vyzdvihnout, co se na hře povedlo a co naopak nepovedlo. Chci hru doporučit nebo naopak odradit od koupě na základě mých herních zkušeností. To přece nemá nic co do činění s názorem Rowlingové.
Atomové srdce
Něco mi ale říká, že až tahle aférka odezní, rozhodně nekončíme. Na obzoru totiž máme dalšího velkého kandidáta na podobný průběh. Je jím akční záležitost Atomic Heart ruského vývojářského týmu Mundfish. A už nyní je asi všem jasné, jak tohle může dopadnout. Pravdou je, že v tomhle případě půjde o trochu závažnější a snadněji obhajitelný příklad, neboť válka a názor na menšinu se asi nedá tak úplně srovnávat, navíc potom s přihlédnutím k přímějšímu zapojení autorů do celého problému.
Čeká nás asi další velká nenávistná kampaň plná řečí o podporování války, financování Putinova režimu a nevím co ještě. Zde už trochu toho pochopení mít rozhodně budu, ale stejně mě to od zahrání a zrecenzování titulu neodradí. Já chci hrát hry a psát o nich, o jejich pozadí se zajímat nechci. A pokud bych se s okolnostmi vzniku nedokázal vyrovnat, prostě do toho nepůjdu. Ne ze strachu z názoru čtenářů, kolegů, kamarádů, ale z vlastního přesvědčení. V tichosti a bez zbytečného kecání.
No není to lehké téma a potenciál k jeho vyřešení je naprosto minimální. Přesto jsem však měl tu potřebu zamyslet se nad tím, co se to vlastně děje. Mimochodem, jaký názor máte na tento trend vy? Podělte se s námi o názor v komentářích.