Bojovník Josef Vašíček (†30): Byl zasnoubený, svatbu s přítelkyní nestihl
Občas o něm někdo řekl, že při hokeji vypadá trochu nemotorně. A je pomalý. Ano, nebyl to Usain Bolt na bruslích. Jenže síla Josefa Vašíčka, po lidské stránce velkého dobráka, byla v něčem jiném. V bojovnosti, při obranných úkolech. A hlavně v kabině. Ne nadarmo po něm toužil každý reprezentační kouč. Málokdo z českých hráčů si vydobyl v KHL takové jméno.
Když si reprezentační trenér Vladimír Růžička v hlavě sumíroval nominaci na olympijský turnaj ve Vancouveru v roce 2010, jméno Josef Vašíček mu na papíře figurovalo od začátku.
I když v záloze byl obrovský přetlak dalších borců z NHL, tak na statného centra, už tehdy hrajícího za Jaroslavl, nemohl zapomenout. Jakožto hokejový expert číslo jedna a sám někdejší skvělý hráč moc dobře věděl, v čem je přínos a síla tohoto útočníka.
Málokdo z českých borců v sobě uměl takhle skloubit ofenzivní i defenzivní um. V tom byla jeho největší síla. Jakmile tým šel do oslabení, kouč automaticky ukazoval na hráče s číslem 63. Především když se mužstvo muselo bránit ve třech, v tom byl mimořádně silný.
Nebyl to kdovíjak mediálně výřečný hráč. Působil nenápadně. Přesto byl oblíbencem mnoha reprezentačních koučů, ne nadarmo se zúčastnil tří světových šampionátů. A nebýt nejrůznějších zdravotních patálií, tento počet by se minimálně zdvojnásobil. Každý trenér o něj stál. Stal se i juniorským světovým šampionem.
A fanouškům se nejvíce vedral do paměti v roce 2005, kdy gólem do prázdné branky zpečetil zlatý triumf ve Vídni ve finále proti Kanadě. Hokejový národ si mohl poté zařvat: „Jsme mistři!“
Výraznou stopu zanechal i v NHL. S Carolinou v roce 2006 získal Stanley Cup, v létě ho mohl přivézt do Česka. Ale i při této významné akci zůstal svůj. Skromný, nedělal z toho žádnou velkou show. Stejně jako na ledě.
Josef Vašíček byl zasnoubený s přítelkyní Míšou, plánovanou svatbu se svojí milou však již nestihl.
V Jaroslavli v KHL se z něj stala ikona. Láska k tomuto ruskému klubu se mu ale také stala osudnou…
