ROZHOVOR - Moc si rozuměli. V hokeji i v životě. Sparťanský útočník Petr Ton se těšil, jak si s Janem Markem znovu zahraje. Přemlouval ho, aby to bylo už letos. Smířil se s tím, že počká ještě rok. Ve středu se dozvěděl, už od něj přihrávku nedostane nikdy. „Je to strašná tragédie, nemůžu uvěřit,“ říká o smrti svého kamaráda.
„Řešili jsme to celé léto. Honza měl náladu všechno v Rusku nechat, nekoukat na peníze ani na nic jiného a vrátit se do Sparty. Jenže nakonec se rozhodl ještě rok vydržet.“
Kdy jste spolu mluvili naposledy?
„V sobotu měl můj syn oslavu devátých narozenin a Honza mu ještě volal s přáním. Měl zrovna po přípravě v Rize a řešili jsme spolu všechny věci kolem. Mluvil hlavně o rodině, že musí ještě měsíc a půl vydržet, než za ním dorazí.“
Hned ve čtvrtek ráno jste měl trénink, jak bylo těžké zvednout se a jít hrát?
„Je to pro všechny velká tragédie. My jsme tu měli Honzu, ale navíc jsou tu i kluci Rachůnkové, bráchové Karla. Zasáhlo nás to hodně. Já měl k Honzovi opravdu velmi blízko a celé odpoledne i večer jsem ve středu nemohl uvěřit. Myslel jsem si, že to není možné.“
Co vás napadalo?
„My jsme opravdu řešili ty nejosobnější věci. Říkal jsem si, že jsem do něj možná mohl hučet víc, aby zůstal. On tam nechtěl být, snažili jsme se najít všechny důvody, aby tu byl s námi. Jenže to už stejně nezměním. Takovou katastrofu ve sportu asi nikdo nepamatuje.“
On se navíc létání hodně bál, mluvili jste spolu i na tohle téma?
„Samozřejmě, několikrát. Nevím, jak jsou na tom jejich letadla, osobní zkušenost nemám. Ale ne nadarmo se asi říkalo, že se začne něco dít, až když dojde ke katastrofě. O to víc to mrzí, protože nic nejde vzít zpátky.“
Vy jste dobře znal i Martina Čecha, který zemřel při autonehodě v roce 2007. Vzpomněl jste si v této souvislosti i na něj?
„To se všechno vybavuje, je to hrozné… Tehdy to bylo šestého září, teď sedmého. Martin čekal narození dítěte, Honza měl dvouměsíční. Je to zlé. Musíme trénovat, je to naše práce. Ale jít do zápasu bych nezvládl. Ať si každý myslí, co chce. Že jsem bábovka, to je jedno.“
Přemýšlel jste, jak Markovu památku uctít při utkání?
„Je to jedna z věcí, která mě napadla. Ale asi si to nechám pro sebe, to se nikdo nesmí zlobit. Udělám to stejně jako před čtyřmi lety, kdy zemřel Martin.“
A jak se budete snažit pomoct Markově manželce Lucce?
„Musíme se k tomu postavit jako mužstvo a ještě to v kabině probrat. Vím, že Karel Pilař se sebral z Popradu a okamžitě za ní vyrazil. Měl k ní hodně blízko, když hrál s Honzou v Rusku, tak se sblížili. Byl jak její dítě… Já ji také znám dobře, ale myslím, že teď má asi bližší lidi.“
Jak celá tragédie ovlivní mezi hokejisty vnímání KHL?
„Nevím, neřeším. Asi budou opatrnější, já už se nikam nechystám. Ale v zimě jsem měl právě od Jaroslavle nabídku. Nakonec tam šel místo mě Pavol Demitra…“
