Čísla kluků jsem měl vyšitá na rukavicích. I díky tomu se mi dařilo, říká Eliáš
ANKETA | Tragická událost jej jako spousty dalších blízkých osob z hokejového prostředí obrovsky zasáhla. Trenér české reprezentace Alois Hadamczik má dokonce ve své Buly Aréně v Kravařích pověšený portrét čtyř zesnulých hokejistů z Jaroslavli. Jan Marek, Josef Vašíček, Karel Rachůnek i Pavol Demitra navždy zůstanou v srdci trenéra, který především s českými hráči strávil bezpočet minut přímo na střídačce. Jak na nešťastně zesnulé hokejisty vzpomíná rok po letecké havárii?
"Často myslím na jejich rodiny, které se s tím musí smiřovat," připouští trenér, který s národním týmem na posledních dvou šampionátech získal dvě bronzové medaile.
ANKETA: Jak vám hokejisté chybějí a kdy jste si na ně nejvíce vzpomněli?
"Celou sezonu jsem měl na rukavicích vyšitá jejich čísla. Vydařila si mi možná i díky tomu. Na kluky jsem vzpomínal pořád, ty emoce nevyprchaly. Hlavou se mi honila dost věcí, vybavovala se mi spousta momentů. Hlavně díky Kájovi Rachůnkovi, se kterým jsem toho prožil nejvíc."
Patrik Eliáš, spoluhráč z NHL a reprezentace
„Těžko se mi k tomu vrací, ale zároveň je dobře, že se to připomíná. Je to pořád hrozné, pro nás a hlavně pro jejich rodiny. Byli to kamarádi, bezvadní kluci. Já si na ně vzpomenu, hlavně když někde vidím jejich fotky, nebo se dívám na televizi, kde se objevovali celou minulou sezonu docela často. Vždycky mě napadne, jaká je škoda, že tady už bohužel nejsou.“
Vladimír Růžička, bývalý trenér reprezentace
„V Buly Aréně v Kravařích mám vyvěšené čtyři portréty. Vedle tří českých kluků ještě Pavola Demitru, takže je vídám skoro každý den. Život je nemilosrdný, často myslím na jejich rodiny, které se s tím musejí smiřovat. Vzpomenu si na ně i ve chvíli, kdy nám chybějí někteří hráči, třeba na beku, kde by hrál Karel Rachůnek, nebo v centru, což byli Honza Marek a Pepa Vašíček. Nejtěžší to bylo asi na mistrovství světa. Kolikrát mě napadlo nejen to, jaké by to bylo, kdyby tam hráli, ale když jsme třeba dali gól, hned jsem si představil, jak by tam stáli a radovali se s ostatními. Pořád mi strašně schází. Byli to dobří kluci a dobří hokejisté.“
Alois Hadamczik, trenér české hokejové reprezentace
„Vzpomínám si, že nejtěžší pro mě byl hned druhý den po té tragédii. Do té doby jsem si pořád říkal, že to není možné, že ti kluci snad v tom letadle neseděli, ale pak přišlo potvrzení, dokonce identifikace těl a to byl nejhorší okamžik. Obrovsky těžké pro mě také bylo potom mluvit na Staroměstském náměstí. S každým z těch kluků se mi ani tak nevybavují hokejové akce, jako spíš vzpomínky, kdy jsme byli v pozici nejen žurnalista – sportovec, ale kdy nám skončila pracovní část setkání a my si najednou začali povídat o něčem jiném. Nejvíc osobních vzpomínek mám na Honzu Marka, který všechny věci probíral naprosto otevřeně a málokdy si nechával něco pro sebe, byl velmi upřímný, v prostředí profesionálního sportu až nezvykle hodně.“
Robert Záruba, komentátor České televize
