Střelec Gulaš přiznává: Byla by hloupost Magnitku odmítnout
Dostal skvělou nabídku, tak ji vzal. Ale kdyby to nevyšlo, dál by rád válel za Plzeň. Hokejový útočník Milan Gulaš se v pondělí rozloučil s extraligou a zamířil do ruského velkoklubu z Magnitogorsku. Skvěle rozjetou sezonu a mistrovské choutky tak bude muset dotáhnout na jiné adrese... „Nechal jsem to na starost klubům, sám jsem do jednání nevstupoval, ani to neřešil. Soustředil jsem se na svoji hru a čekal, jak to dopadne,“ řekl 27letý nejlepší střelec Škody.
Kdybyste ale do Magnitogorsku nechtěl, nepůjdete tam, ne?
„Samozřejmě. Magnitka je výborný, zavedený klub v KHL. Ambice má pokaždé jen ty nejvyšší. Dostal jsem skvělou nabídku, byla by hloupost ji odmítnout. Možná jde o životní možnost, nechtěl jsem si zavírat vrata, kdybych Rusko odmítl. Tahle štace mě naopak může posunout zase o kus dál.“
Kdy o vás poprvé Magnitogorsk projevil zájem?
„Tuším, že asi před třemi nedělemi, ozvalo se mi víc klubů. Pak už to šlo docela rychle. Plzeň se rozhodla, že mě pustí.“
Pro plzeňské fanoušky byla zpráva o vašem odchodu docela rána, to asi chápete, že?
„Právě z toho důvodu mě to mrzí. A jdu pryč zrovna v době, kdy nám to moc nejde. Bohužel se to tak sešlo. Já se musel rychle rozhodnout, buď, anebo. Nabídka ležela na stole, kdybych ji tam nechal ležet, kdo ví, jestli by ještě někdy přišla. Takový je hokejový život. Rozhodující slovo bylo na Plzni a Martin Straka (majitel) souhlasil. Předpokládám, že tenhle transfer byl pro obě strany výhodný a já Martinovi tímto ještě jednou děkuju.“
Byl byste naštvaný, kdyby odmítl?
„Vůbec ne. V Plzni jsem byl maximálně spokojený a šťastný, že za ni můžu hrát. A s radostí bych za ni hrál dál. Být v lajně s Martinem a Tomášem Vlasákem, to je paráda. Vlastně jim můžu být vděčný, že se mi ozval takový klub, jako je Magnitka. Bez nich bych se těžko dostal do takové formy a k číslům, jaká jsem měl.“
Nebýt aktuální série sedmi porážek v řadě, odcházelo by se vám hůř? Teď totiž to nepříjemné klima opouštíte…
„Já vám rozumím. Přišla sice série porážek, ale pořád jsme první a hlavně, naše hra nebyla i přes prohraná utkání špatná. Neprohrávali jsme o šest nebo sedm gólů, ale převážně jen o gól nebo na nájezdy. Třeba v Pardubicích jsme dlouho vedli, byli lepší a otočil to gól v poslední minutě. Plzeň je natolik skvělé a zkušené mužstvo, že tuhle situaci zvládne. Až kluci vyhrají za tři body, všechno se obrátí k lepšímu a zase to bude fungovat jako dřív. Vezměte si Spartu, jak hrozně se trápila a kde je teď? Už je považována skoro za favorita play off.“
Brodit se krizí a přitom být pořád první, to by braly asi všechny týmy v extralize, co myslíte?
„Přesně tak. Asi i z toho důvodu, že vedeme tabulku, tak mě Plzeň pustila ven. Důležitý je stejně až výsledek na konci sezony. Vyhrát 52 zápasů a vypadnout ve čtvrtfinále, to taky není zrovna hitparáda. Všechno špatné je pro něco dobré. Já tuhle krizi beru jako krizi v uvozovkách. Kluci si z ní určitě vezmou něco pozitivního, není od věci před play off řešit jisté problémy, pak když přijdou ve vyřazovací části, hned se vám líp řeší, máte s tím už zkušenosti.“
Co všechno víte o Magnitogorsku? Budete tam samotný Čech, město přilepené k obří ocelárně zrovna nevybízí k procházkám…
„Jdu tam hrát hokej, ne se kochat okolím. A hokej se tam hraje naprosto špičkový. Hrozně moc si vážím, že jsem nabídku dostal zrovna od nich. Doufám, že jim taky pomůžu.“
Věříte, že dostanete prostor v elitních dvou formacích?
„Uvidíme, jak to bude. Předpokládám, že šanci ukázat se dostanu a záleží jenom na mně, jak se jí chopím. Budu se s tím muset poprat, čeká mě trochu větší hřiště, jiný hokej. Širší prostor mi nevadí, naopak bude na všechno víc času, to by mi mohlo vyhovovat. Zkusím hrát v klidu svoji hru, se zdravým sebevědomím.“
Cesta na Ural vám zkomplikovala, respektive zabránila odehrát s národním týmem Švédské hry. Místo turnaje se budete adaptovat na nové prostředí. Nemrzí vás to? V nominaci jste měl být, dost dlouho jste na ni čekal…
„Měl jsem signály, že mě trenér Hadamczik povolá, ale jak říkáte, teď je to pasé. Letím do Ruska na jedno utkání, a kdybych se pak měl hned vracet zpátky domů na nároďák, dost by mi to zkomplikovalo potřebné sžívání se s týmem. Dostal jsem volno, abych se zadaptoval a rozkoukal na novém místě.“
