Během posledních pěti let toho žádný brankář neodchytal v KHL tolik, co Jakub Kovář. Žádný ruský medvěd Košečkin, žádné finské monstrum Koskinen. Nejvytíženějším brankářem nejlepší evropské ligy je gólman z Písku. „Když ostatní mají tendenci vyprávět ty šílené příběhy o Rusku, já ho většinou chválím. Je mi tam dobře,“ tvrdí. Přitom zažil těžkou šikanu od trenéra Razina, o které mluví v rozhovoru pro Sport. Mimo jiné vypráví o své pozici v KHL i pocitech po olympiádě 2014.
V Rusku má jméno, asi větší než doma. Jakub Kovář je v Jekatěrinburgu symbolem spolehlivosti. Nevadí mu chytat hodně, nedělá chyby. V KHL začne už šestý rok a pokaždé byl brankářem číslo jedna. Těší se, že z jeho klubu by postupně mohl vyrůst jeden gigantů mocné soutěže. Rád by si znovu ještě zachytal v národním týmu, kde se nad ním pomalu zavřela voda.
Jak těžké je pozici jedničky v KHL držet už šestý rok?
„Těžší než doma je to určitě v tom, že máte limit pěti cizinců na tým. Takže možnost, že byste v KHL delší dobu dělali jako cizinec dvojku, prostě není. Kdyby vás ruský kolega přechytal, končíte. Na jednu stranu je větší tlak, ale zároveň tohle prostředí funguje tak, že nemáte šanci usnout na vavřínech. Pořád musíte makat, abyste dokázali, že místo je vaše. Musíte být tím důležitým hráčem, proto si vás sem berou.“
V Jekatěrinburgu tohle docela platí, kromě roční epizody v Čerepovci je branka výhradně vaše. Našel jste přesně to, co vám sedí?
„Našel jsem tady něco podobného jako v Budějovicích, domáckou atmosféru, okruh lidí kolem klubu je hrozně fajn. I když spoluhráčů se postupně vyměnilo docela dost, z té první sezony, kdy jsem do klubu přišel, jsme zůstali jenom tři. Cítím se ale v Jekatěrinburgu hrozně dobře. Město znám, mám tam dost kamarádů, dobře se mi tam chytá.“
Kdyby nebylo trenéra Andreje Razina, který po vás před třemi roky začal jít, ani byste se z města nehnul?
„Zřejmě ne. Odešel jsem po sezoně 2015-16 na rok do Čerepovce a hrozně mě potěšilo, že když mi skončila smlouva, Jekatěrinburg, kde se toho dost změnilo, o mě stál znovu. Ani mě nenapadlo, že bych měl hrát uraženého a jít jinam. Zažil jsem tam nádherné sezony, věřil jsem, že přijdou další.“
Je potřeba počítat s tím, že se občas v KHL může objevit rapl jako Razin? Hráč ať se staví klidně na hlavu, ale nic ho nezlomí?
„Takoví lidé jsou všude. Ale na mě velká krize nikdy nepřišla. Ano, dostal jsem i hloupé góly, měl jsem horší zápasy, ale nestalo se mi, že bych se v tom koupal a skončil na tribuně. Zažil jsem tréninky navíc, šikanu od trenéra. I tak jsem ovšem chytal každý zápas.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
