Jágr: Na stadionu jsem 10 hodin denně

„Práce je důležitější,“ říká hvězdný útočník. Na tváři jsou vedle úsměvu patrné i stopy únavy po dlouhé cestě ze Sibiře.

Změnil se Omsk za ty tři roky, co jste tam nebyl, nebo jste našel vše na svém místě?
„Díky gubernátorovi Poležajevovi se tam hodně staví, vyrostla spousta nových budov. Město je určitě mnohem hezčí než tehdy. Zatím se nevyskytl žádný problém, všechno počínaje bydlením je v naprostém pořádku a funguje. Potíže ostatně nebyly ani tehdy.“

Klub má novou halu. V perfektních podmínkách se od hráčů požaduje precizní práce, je to tak?
„Určitě. Něco podobného jsem čekal, ale tréninky jsou ještě náročnější, než jsem si myslel. NHL je v porovnání s tím pragulka.“ (rozesměje se) Na druhou stranu jsem rád, že to tak je, protože čím víc trénuju, tím lépe se potom na ledě cítím.“

Proč je zámořská příprava oproti té ruské procházkou?
„V Omsku strávíme daleko víc času na stadionu, tak deset hodin denně. I když samozřejmě neříkám, že jsme pořád na ledě.“

Takže kromě hokeje toho moc nestíháte?
„Skoro vůbec nic. V devět ráno přijdu na první tréninkovou fázi. Ve dvě odpoledne jdu domů a v pět tam už zase musím být. A vracím se v deset večer. Jsem rád, že si můžu lehnout.“

Jednou jste prý byl tak unavený, že jste se s novináři odmítl bavit v ruštině. Bylo to tak?
(usměje se) „Tak doslova ne. Bylo to spíš tím, že jsem jim pořádně nerozuměl. Hlavně ale ještě nemůžu poskytovat rozhovory v ruštině. Většinou rozumím, ale odpovídat rusky ještě úplně nesvedu.“

Ani na chvilku jste zatím nezalitoval, že jste opustil NHL?
„Je pravda, že jsem dlouho váhal, jakou cestou se mám vydat. Jakmile jsem se však rozhodl, kam půjdu, neotáčel jsem se nazpátek, to by bylo zbytečný. Udělám všechno pro to, abych svého kroku nikdy nemusel litovat.“

Na turnaji v Ufě jste porazili silný Magnitogorsk i domácího mistra. V klubu musí panovat spokojenost, co říkáte?
„Určitě je to dobrý začátek, ale sezona bude dlouhá a hlavně ještě naostro nezačala. Každý se připravuje trochu jinak, takže výsledkům nelze přikládat takovou váhu. Je však vidět, že špička šesti sedmi mužstev bude hodně kvalitní. Týmy jsou vyrovnané, všichni hráči na tom jsou velice dobře bruslařsky. I pro nás neznámí hokejisté jsou výborní, hlavně v rychlosti. Na všechno je mnohem méně času.“

Je pro vás těžší prosadit se než proti soupeřům z NHL?
„V Americe je zase méně prostoru, ale možná by to bylo snadnější. V Rusku to je přesně takové, jaké jsem čekal. Všem jsem říkal, že to nebude jednoduchý. Hraje se zkrátka jinej hokej, na velkým prostoru.“

Zájem fanoušků je však se zámořím přinejmenším srovnatelný. Vždyť na vaše tréninkové utkání, kdy jste hráli jen mezi sebou, přišlo pět tisíc diváků.
„To u nás neznáme. Určitě je to pro hráče příjemné. Na turnaji v Ufě chodilo na zápasy domácího týmu deset tisíc lidí, bylo vyprodáno.“

S Jakubem Klepišem a Pavlem Rosou jste vytvořili nejúdernější formaci Avangardu. Česká spolupráce vám jde k duhu, co říkáte?
„Zatím to funguje, hlavně, aby nám to vydrželo i v sezoně.“

Dává vám trenér Gersonskij na ledě volnost, nebo se do vaší hry snaží hodně zasahovat?
(usměje se) „Na celým světě to chodí tak, že pokud hraješ dobře, nechají tě dělat, co chceš. Když budeš hrát prd, samozřejmě ti do toho budou mluvit.“

Kouč vás nechává pohromadě, takže platí asi první varianta, ne?
„Vypadá to tak. Trenér si před začátkem přípravy napsal sestavu a té se zatím drží.“

Nedochází k žádným přesunům?
„Vůbec ne. To není takový guláš jako v Americe, kde každé střídání hraješ s někým jiným. (směje se) V Rusku se soustředí na to, aby se hráči spolu sehráli. To v NHL neplatí.“

Učíte své obránce českou hokejovou hantýrku?
(zavrtí hlavou) „To určitě ne, na ledě na sebe mluvíme rusky.“

Uděláte si chvilku času na sledování olympijských her v Pekingu?
„Jedině večer doma ze záznamu. Máme zapnutou televizi i v posilovně, ale většinou dávají jen ruské sportovce, Čechy jsem neviděl. Informace o nich jsem měl jedině z internetu. Z medailí mám samozřejmě radost.“

Stihnete v Česku vedle dvou exhibičních utkání ještě něco?
„Nic jiného, ve středu se vracím, od pátku nás v Omsku čeká turnaj.“

Takže se ani nepůjdete podívat v Brně na motocyklovou Velkou cenu?
„To nemůžu, práce je důležitější.“

Jak se vůbec v klubu tvářili na to, že tým na několik dní opustíte?
„S tím nebyl žádný problém, bylo to vyřízené, ještě než jsem měl podepsanou smlouvu. Ne že bych si to dával jako podmínku, ale vyšli mi vstříc. Rozumějí, že v některých akcích, které jsem dělal dřív, musím pokračovat.“

Nezvažoval jste ale kvůli únavě sám, že do Česka nepřiletíte?
„Je pravda, že cestování je možná náročnější než samotné trénování, ale tak už to bývá.“