Liga mistrů servíruje od léta patrně nejatraktivnější hokej v Evropě. Když na sebe narážejí týmy ze Švédska, Česka, Británie nebo Finska, je znát rozdíl proti rutině. Jiné systémy, odlišný přístup k vedení zápasu. V úterý se rozjelo čtvrtfinále, kde má Česko dva zástupce. O další postup bojují Vítkovice a Pardubice. Jak zaklapla válečná vrata za KHL, nejspíš se dá soutěž označit i za nejkvalitnější podívanou mimo NHL. Jenže celá akce má jednu vadu. Málokdo o kvalitě ví.
Z osmi odehraných ročníků Ligy mistrů vyhrály švédské kluby šest. Je pak celkem paradox, že právě ve Skandinávii soutěž netáhne. Ani jeden ze tří švédských klubů ve čtvrtfinále nemá průměrnou návštěvnost vyšší než tři tisíce diváků. Finská Rauma? Stejné v bílo-modrém.
„Na zápasech potřebujeme fanoušky. Někteří hráči Ligu mistrů trochu podceňují, možná si myslí, že když tolik nebere lidi, proč by měla brát je?“ komentoval pro deník Blick hlavní problém soutěže trenér Jussi Tapola, který vede Bern a minulý ročník soutěže vyhrál s Tapparou Tampere.
Kluby si už tak nějak zvykly, že v soutěži nezbohatnou. Roky platí, že v semifinále se dostáváte na nulu, protože dost spolknou náklady na cestování. Určitou proměnnou pak je i los. Pokud vám padne karta tak, že minimálně za jedním soupeřem vyrazíte autobusem, soutěž se vám výrazně zlevňuje. Platí, že si samozřejmě můžete vydělat přes vstupné. Při průměrné ceně lístků 200 Kč se třeba s osmi tisíci diváky dostáváte na 1,6 milionu. Odečtete režii a v klidu vám pak plnější stadion zaplatí další zápas venku. Můžete zůstat v černých číslech.
Problém je, že nejnavštěvovanějším klubem soutěže byl Mannheim, kam dorazilo průměrně 5 807 diváků. Výš se nejde. Pardubice s Vítkovicemi patří k těm, kdo dokážou přitáhnout fanoušky taky dost. Sice pořád méně než na extraligu, ale na evropské poměry zažívá Liga mistrů v česku boom, Dynamo se blíží pěti tisícům, Vítkovice jdou přes čtyři.
V Česku soutěž běží na méně dostupných stanicích Sport 1 a Sport 2. Přímo u nich si nemůžete koupit ani jednotlivý přenos přes internet, takže cesta ke sledování oblíbeného klubu je těžší. Soutěž využívá moderní technologie a fanouškům nabízí na evropské poměry až dokonalý statistický a analytický servis. Jenže málokde narazíte na samotný zápas nebo sestřihy.
Chybí mediální masáž, chybí lidi a stále chybí i peníze. Projekt měl být už mnohem dál, ale výrazně ho zabrzdil covid a jeden zrušený ročník. Za postup do semifinále klub obdrží odměnu lehce přes milion korun. Finalisté si pak rozdělí zhruba 3,8 milionu a téměř 8 milionů (vítěz). Šampion se v odměnách pak dostane nad 12 milionů, což je už slušný obnos. Jen na něj vyskočí jeden klub ze šestnácti, poražený finalista inkasuje o čtyři miliony méně, plus si kluby rozdělí rovným dílem příjem z finálového utkání.
Je znát, že hráči začali brát akci jinak, než dřív. Stává se pro ně mnohem prestižnější, byť jak naznačoval finský kouč, poloprázdné stadiony elán zase srážejí o něco níž. „Pro oko diváka jsou to super zápasy, když na sebe naráží různé systémy. Zpětnou vazbu jsme měli, že se lidem Liga mistrů líbila. Jsme rádi, že je to pro ně zpestření, pro nás taky,“ hlásí brankář Pardubic Roman Will. „Hraje se nahoru dolů, vidíte tady hezké zápasy a trochu opadá svázanost, kterou máte někdy ve své domácí soutěži,“ přidává.
Stejně musí kluby ale dělat psí kusy, aby přitáhly někoho na tribuny. Hokejová Liga mistrů by se moc chtěla blýskat. Jenže soutěž naráží na problém, že nenabízí nejlepší zboží na světě, to je a bude v NHL. Na tom se nikdy nic nezmění. Nabízí atraktivní hokej, kdy se soupeři postupně poznávají a protože se tak dokonale neznají, chybují i víc než normálně. Baví.
Jen to moc lidí neví. Nebo o nabízený druh zábavy nestojí.
Účastníci čtvrtfinále Ligy mistrů
- Švédsko: 3 (Skelleftea, Vaxjö, Färjestad)
- Švýcarsko: 2 (Rapperswil, Ženeva)
- Česko: 2 (Vítkovice, Pardubice)
- Finsko: 1 (Rauma)
Průměrná návštěvnost na domácích zápasech
- Ženeva: 5 502
- Pardubice: 4 965
- Vítkovice: 4 274
- Rapperswil: 3 995
- Skelleftea: 2 898
- Växjö: 2 835
- Rauma: 2 589
- Färjestad: 2 218
