Odchází kapitán Pinďa. Diplomat bez ega, který dokázal tmelit a měl čuch
KOMENTÁŘ JANA JAROCHA PŘÍMO Z VARAŽDÍNU | Tým převzal před sezonou 2008 v regionální sféře tehdy ještě Fed Cupu a své nástupkyni Barboře Strýcové ho předává bohatší o šest titulů a s příslušností ke Světové skupině. Petr Pála po osmnácti letech opouští lavičku ženské tenisové reprezentace coby nejúspěšnější kapitán dějin soutěže. Co ho dostalo do pozice, že za sebou na druhém místě nechal čtyřnásobné kapitánské šampiony Billie Jean Kingovou, ruského maršála s dlouhými prsty Šamila Tarpiščeva či italského lišáka Corrada Barazzuttiho?
Jako první vám sám řekne, že štěstí na hráčky. Jeho týmem defilovaly jedny z největších osobností historie českého ženského tenisu od Petry Kvitové přes Lucii Šafářovou, Karolínu Plíškovou či právě Strýcovou. Co jméno, to pojem. A Pinďa, jak se vytáhlému holohlavému chlapíkovi říká, je dokázal složit ve funkční stroj.
I díky tomu, že nemá velké ego, nýbrž komunikuje jako obratný diplomat, vysvětluje, chápe ty naštvané. Vést s ním oficiální rozhovory býval někdy očistec, tak moc si dával pozor na jazyk, aby některou hráčku neupozadil či na zásluhu jiné nezapomněl.
Vždy si nechal poradit od dalších členů realizačního týmu. Nejlíp ví, že nemá patent na rozum. Při skládání vítězných párů do čtyřhry ale tolikrát osvědčil instinkt vynikajícího deblisty i fakt, jak moc o tenise přemýšlí. Kluk, který se narodil do tenisové rodiny někdejšího reprezentanta a kapitána Davis Cupu i Fed Cupu Františka Pály, je hotový nerd. O tenise by vydržel diskutovat hodiny, protože ho má jednoduše tak rád.
A bylo to z něj cítit po celých osmnáct let, co české lavičce šéfoval. V tenise, tak individualistickém sportu a navíc v ženském kolektivu, dokázal nastolit atmosféru soudržnosti a jednoho cíle. Tady by vám opět odpověděl, že za to vděčí hlavně samotným hráčkám.
Ale i ony jemu vděčí za mnohé.
