Vokoun zůstává na Floridě, rozhodla smlouva

Když v noci na úterý zvedl telefon, nejdříve se omluvil. „Mám ho vybitý, zavolejte později,“ pověděl 34letý brankář. Bylo to tím, že celý den s mobilem u ucha řešil nabídky odjinud? „To ani ne. Spíš jsme byli dlouho na cestě,“ vykládal Tomáš Vokoun, jenž minimálně do konce sezony zůstane v týmu Panthers. Pak mu na Floridě vyprší kontrakt…

Jak jste uzávěrku přestupů prožíval?
„Nervózní jsem z toho nebyl, měl jsem představu, jak to dopadne. I když člověk nikdy neví.“

Nemrzí vás, že jste neputoval do silnějšího týmu, s nímž byste měl šanci získat Stanley Cup?
„Bylo by hezké dostat šanci někde jinde, ale na druhou stranu chápu, že moje smlouva (6,3 milionu dolarů) je velká a některé týmy by se kvůli tomu těžko dostaly do platového stropu. To je prostě realita.“

Na poslední chvíli na stůl Floridy přišla lukrativní nabídka, kterou klub odmítl. Tušíte, o co šlo?
„Abych řekl pravdu, žádné detaily jsem se nedozvěděl. Už dopředu jsme se s manažerem bavili o tom, do jakých týmů bych případně mohl jít, vznikl okruh zájemců. V tom případě bych byl ochotný vzdát se klauzule o tom, že nemůžu být vyměněný. Ale fakt nevím, jaké trejdy připadaly v úvahu těsně před vypršením termínu. Žádná konkrétní nabídka se ke mně nedostala.“

Jste rád, že aspoň víte, na čem jste?
„Já jsem z toho ve stresu ani nebyl, to čekání bylo spíš nepříjemné pro rodinu.“

Zůstáváte na Floridě, nemusíte se stěhovat jinam. Ale zase nejspíš přijdete o play off . Takže co se vám z toho všeho honí hlavou?
„Mám smíšené pocity, to přiznávám. Jsem rád, že jsem zůstal, na druhou stranu mě mrzí, že nás asi mine play off . A taky to, že odešel Radek Dvořák, ke kterýmu mám hodně blízko. A nejen on, ale i další kluci šli pryč. Takže... (odmlčí se) Prostě ani nevím, co víc teď k tomu říct.“

Tomáš Vokoun porážce Floridy nezabránil • ČTK

Na osmou postupovou příčku vám schází získat osm bodů, což je obří ztráta. Je lehké si připustit, že opět nevyjde útok na vyřazovací boje?
„Jsem realista, dokážu si to spočítat. Takže vím, že nám postup nejspíš unikne. Navíc jsme přišli při těch trejdech o dost hráčů... Je to nepříjemná situace, chtěl bych hrát play off , ale to je věc, kterou já sám nemůžu ovlivnit.“

Nepřipadáte si někdy až bezmocný? V brance děláte, co můžete, ale stejně to nestačí.
„Nebudu zastírat. Chtěl bych se ve svém věku pohybovat na úplně jiných příčkách. Každý, kdo dělal nějaký sport, ví, že je daleko příjemnější vyhrávat než prohrávat. Na druhou stranu to beru tak, že je to moje práce, nemůžu ovlivnit všechno. I přesto, že jsme v tabulce dole, klub mě více než královsky platí. Takže se snažím odvést maximum.“

Klub je v ofenzivě nemohoucí. Takže když nevychytáte nulu, tým vlastně nemá skoro šanci vyhrát... Je i tohle frustrující?
„Co na to říct? (odmlčí se) Je to věc, která by nikoho netěšila. Ale já v této chvíli nemám na vybranou. Snažím se na to nemyslet a beru to tak, že když jdu na led, snažím se týmu co nejvíc pomoct. To ostatní už jde mimo mě.“

Vy sám góly nedáte...
„No, to určitě ne.“ (směje se)

Florida bude pravděpodobně chybět v play off nepřetržitě od roku 2000, čímž vytvoří nechvalný rekord NHL. Jak těžké je tohle přijmout?
„Je to nepříjemné, ale hokej je týmový sport. Já se snažím dělat svou práci, jak nejlíp umím.“

Během sezony jste si i přes noviny vyměnili ostrá vyjádření s koučem Peterem DeBoerem. Už se situace zklidnila?
„Naše vztahy jsou profesionální, málokdy má někdo trenéra jako kamaráda. Ani bych to tak nechtěl. Pro mě je důležité, že za ty roky, co tady hraju, jsem si vybudoval nějakou pozici a lidi ode mě čekají mou práci. A tu plním.“

Jaarko Ruutu (vlevo) před Tomášem Vokounem • ČTK/AP

I když tušíte, že se sezona spíš už jen dohrává...
„Jsem sportovec a i když hrajeme v létě fotbal o nic, tak chci vyhrát! Pro mě není žádný problém se motivovat, hokej beru vážně. Existuje spousta lidí, kteří by dali cokoliv za to, aby si aspoň jednou mohli zachytat v NHL. Já tu příležitost mám, takže si jí musím vážit. A právě to, jak v takovou chvíli člověk přistoupí k zápasům, hodně vypoví o tom, jaký je. A podle toho ho i ostatní hodnotí.“

Už jste se bavili o budoucnosti? Myslíte si, že se s Floridou dohodnete na nové spolupráci ještě předtím, než se stanete volným hráčem?
„Mluvil jsem s manažerem, který mi řekl, že by o mě měli zájem, ale žádnou konkrétní nabídku jsem nedostal. Takže nevím. Neznám plány klubu, to byste se musel zeptat někoho jiného.“

Podle posledních trejdů se zdá, že Florida posílila hlavně pro budoucnost. A navíc na trhu volných hráčů chce rozjet „velkou hru.“ Bude i tohle hrát roli při vašem rozhodování, co dál?
„Nevím, jak je ta budoucnost vzdálená. Už nejsem nejmladší, nemůžu si říkat – někdy za čtyři roky se tým zlepší...“

Pokud se nedohodnete, stanete se v létě volným hráčem. Těšíte se na ten pocit, kdy se budete moct přehrabovat nabídkami?
„Tohle jsem nikdy nezažil, takže ze všeho neznámého mám trochu strach. Ale zase mám výhodu, že už jsem v takovém věku, že to beru spíš s rezervou. Nechám se překvapit.“

Neříkáte si, že byste si přeci jenom už zasloužil lepší a věhlasnější destinaci?
„Uvidíme. Nějak to dopadne.“ (usměje se)

Těšíte se na to, že si náladu budete moct zlepšit na světovém šampionátu na Slovensku?
„To je ještě hodně předčasné. Ale je pravda, že když jsme nedávno hráli s New Jersey, s Patrikem Eliášem jsme se o tom bavili. Mluvil jsem i s trenérem Aloisem Hadamczikem, který je teď zrovna v NHL na inspekční cestě. Na něčem jsme se domluvili a uvidíme, jak to všechno dopadne.“

Prozradíte víc?
„Řekl jsem mu, že zájem reprezentovat mám. Pokud tedy vydrží zdraví a budu mít výkonnost. Pak už záleží na trenérovi.“

Hadamczik o vás mocně stojí, navíc už vyloučil, že by oslovil i Dominika Haška. Takže je jasné, že bude vsázet výhradně na vás.
(usměje se) „Uvidíme, jak to všechno dopadne.“

Někteří hokejisté se z mistrovství omlouvají kvůli tomu, že v době jeho konání nemají jasno o budoucnosti, nemají podepsaný nový kontrakt. I toto hledisko budete zvažovat?
„Tohle ne. Nejsem jako hráči, kterým je pětadvacet let, u nich to chápu. Pokud se zraní a nejsou zabezpečení, ten risk je daleko větší. Ale já už se na to takhle nekoukám. Pro mě to zase takový risk není, takže tohle bych neviděl jako problém. U mě je to spíš otázka výkonnosti a zdraví.“