Obránce Kimmo Timonen se ve finále play off NHL dočkal s Chicagem velkého vítězství a může tak v klidu s hokejem skončit. Čtyřicetiletý Fin prožil během kariéry několik bolestivých porážek, ale letošní triumf všechny přebil. A je o to sladší, že v sezoně dlouho nehrál kvůli krevním sraženinám v noze a plicích.
Rodák z Kuopia vyhlížel triumf v NHL dlouhých 17 let. S Nashvillem se nedočkal, jako hráč Philadelphie byl blízko, ale Flyers prohráli bitvu o Stanley Cup před pěti lety právě s Chicagem. Kromě toho Timonen zažil zklamání po olympijském finále (2006), závěrečném souboji Světového poháru (2004) i třech duelech o zlato na světovém šampionátu (1998, 1999 a 2001). Pokaždé prohrál.
Když ale Patrick Kane v šestém finále proti Tampě Bay zvýšil v 55. minutě na 2:0, cítil, že je blízko. A tíhu okamžiku si uvědomil. "Trošku jsem brečel," přiznal. "Slzy se mi draly z očí, protože jsem věděl... Dva góly proti tomuto týmu? Bylo zřejmé, že to bude hodně těžký úkol. Věděl jsem, že máme obrovskou šanci to celé vyhrát," přiblížil své pocity Timonen.
Soupeř z Floridy nedokázal gólově odpovědět ani jednou. A Timonen tak mohl být dle slibu, který mu dal ráno v den zápasu kapitán Jonathan Toews, prvním vyvoleným, kdo z jeho rukou Stanley Cup převezme. Přes své obrovské zkušenosti však v této oblasti zapůsobil jako nováček. Myslel na to, aby si pohár užili i další spoluhráči a teprve ti ho dostrkali, aby si vychutnal slavnostní kolečko s trofejí nad hlavou.
"Nevěděl jsem, co mám dělat," potvrdil Timonen. "Nevěděl jsem, zda s tím můžu celý led objet. Bylo to pro mě poprvé. Hrál jsem tuhle hru dlouho a roky tvrdě bojoval. Tolikrát jsem byl na straně poražených. A vím, že to kluci dobře vnímali. Taky vím, že s hokejem končím. Tohle byl můj poslední zápas, naposledy, co jsem měl brusle na nohou. Opouštím tuto hru jako vítěz Stanley Cupu, víc si nemůžu přát," prohlásil.
Ještě před pár měsíci se myšlenky na podobný příběh zdály být neslučitelné s realitou. Srpnová diagnóza krevních sraženin odsouvala hokej na vedlejší kolej. Když však v prosinci nabrala jeho rekonvalescence výrazně lepší směr, Timonen začal znovu snít.
"A teď žiju jako ve snu. Je bláznivé srovnání, kde jsem byl v srpnu a kde jsem teď. Je bláznivé, čím jsem si prošel. A hrát ještě hokej se zdálo být nereálné. Byl v tom samozřejmě i nějaký risk, ale já to chtěl podstoupit. Bylo to celé výhradně jen na mém rozhodnutí a já chtěl prostě mít ještě šanci. Ještě jednu poslední šanci," zavzpomínal Timonen.
Kontroloval lahve s vodou
Na rozhodnutí nebyl tak úplně sám, chtěl ho posvětit od svých tří dětí a manželky Johanny. Ta si osobně promluvila s lékaři, teprve pak svolila. A na zápasy raději nechodila. Vždy jen po skončení posílala krátkou textovou zprávu. "Aby se ujistila, že jsem stále naživu," řekl Timonen. V pondělí jeho žena udělala výjimku a byla v hledišti haly United Center osobně.
Když po ostříleném Finovi Blackhawks na konci února sáhli a získali ho z Philadelphie, neměl v sezoně jediný odehraný zápas. Včetně play off jich nakonec stihl 34. Nijak mu nevadilo, že nebodoval. Ani to, že především ve finále měl na ledě hodně skromnou roli a většinu strávil na střídačce. "Jen jsem kontroloval, zda mají všichni v lahvích dost vody," smál se.
Věděl však dobře, jaké měl koncem února štěstí, že si ho vybral právě pozdější vítěz. "Možná jsem neměl nijak velkou roli, ale pořád jsem tam byl. A snažil se být neustále součástí týmu, občas ostatní pochválil. Je to týmový sport a já do toho týmu patřil," dodal Timonen.
