Středeční porážka 3:4 v prodloužení s Dallasem byla prvním zápasem, kdy pustil v této sezoně víc než tři góly. David Rittich do ní vletěl jak démon. Během jeho třinácti startů Calgary jen dvakrát nebodovalo, úctyhodnými čísly vyšplhal mezi špičku NHL a přerostl týmovou jedničku Mika Smithe. „Na mém postavení se ale nic nemění,“ připomíná s pokorou 26letý jihlavský odchovanec.
Dobyl Manhattan, kde zachytal jeden z nejlepších zápasů a zastínil i Henrika Lundqvista. Už taky uhájil první nulu a za svoje zákroky dostal David Rittich přezdívku „Big Save Dave“. S jeho výkonem roste a padá celé mužstvo, oblíbili si ho hráči i fanoušci. Umí dát najevo emoce, jako po sporném gólu v nastaveném čase duelu s Dallasem, kdy rozhodčí uznali trefu Tylera Seguina, místo aby trestali předchozí bránění ve hře.
Do sezony jste vstoupil senzačně. Mike Smith se krčí ve vašem stínu, vy sám jste si proti minulému ročníku výrazně polepšil. Jak to všechno vstřebáváte a vnímáte?
„Z mého hlediska je to zatím dobrý, ale do konce základní části nás čeká ještě spousta hokeje, přes padesát utkání. Nerad bych dělal ukvapené závěry. Užívám si každý zápas, který dostanu a v němž můžu chytat, protože to je přece sen každého malého kluka, hrát v NHL. Já si ho takhle plním a jsem rád, že mi to zatím jde.“
Za poslední tři roky jste udělal ohromný skok. Z extraligy přes farmu do NHL, teď už jste týmová dvojka, možná brzy budete jednička.
„Jednička... Já žiju pořád v tom světě, že prvním gólmanem Flames je Smitty a já jsem dvojka. Nedělal bych v tom změny. Odehráli jsme teprve něco přes dvacet zápasů, ty pozice zůstávají stejné. I když jsem dostal pár startů za sebou, na mém postavení se nic nemění. Jsem však hrozně rád, že se mi tohle za těch pár let podařilo a dostal jsem se až sem.“
Po zranění Michala Neuvirtha a Petra Mrázka jste zůstal jediným českým gólmanem, který v NHL pravidelně chytá. Jak berete tuhle osamělost a fakt, jak Češi vyklidili pozice?
„To je momentální stav. Byl bych samozřejmě nejraději, kdyby v každém týmu byl jeden český gólman a chytal pravidelně. To by bylo strašně fajn, jenže konkurence v NHL je obrovská, vedle Kanaďanů a Američanů tu působí spousta Evropanů, každý se pere o šanci. I českých gólmanů se v zámoří najde dost, ale chytají zatím na farmách. Já si tím taky prošel. Jediné, co jim můžu popřát, je hodně štěstí. Myslím, že v tomhle ohledu si přejeme navzájem.“
Jen v AHL jsou Pavel Francouz, Josef Kořenář, Marek Mazanec, Daniel Vladař, Vítek Vaněček...
„Věřím, že se někdo z nich ještě prosadí. Jde o to, aby kluci na farmách byli trpěliví, pořád na sobě pracovali a ta příležitost přijde.“
Vy už se stáváte stálicí NHL. Jak funguje váš vztah s Mikem Smithem, který byl zvyklý v Calgary i předtím v Arizoně zvládat velké porce zápasů? Teď ho svým způsobem ohrožujete, ale zároveň musíte být parťáci, aby to klapalo, nebo ne?
„Nemyslím si, že bych ho ohrožoval. A on to tak snad taky nevidí. Jsme docela dobří kamarádi, na ledě i mimo něj si docela rozumíme. Takže náš vztah bych nevnímal jako rivalitu
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
