Kuba: Taky umím přitlačit

S Ottawou se totiž neprobojoval do Stanley Cupu a problémy s kyčlí jej připravily o mistrovství světa.

Zapomenout se urostlý pořízek snaží v posilovně. Nebo na běžeckém oválu v Ostravě-Porubě. Zatímco třiatřicetiletý obránce v propoceném triku krouží po atletické dráze, míhá se okolo něj na kole jeho čtyřletý syn. „Toho jen tak neunavím. Až tady skončím, bude lítat ještě s dalšíma děckama, co si tady chodí zaběhat. Je to nezmar, jeho energii bych chtěl mít…“

Energii bude Filip Kuba do nadcházející sezony potřebovat. S Ottawou hodlá napravit špatný dojem z uplynulého ročníku. Elitní klub s dlouholetou tradicí zpackal první půlku základní části a ztrátu už nedohnal. Střelecké komando Senators vedené Alfredssonem, Spezzou a Heatleym se zadrhlo. A Ottawa zůstala překvapivě před branami play off.

Od přestupu do Ottawy jste asi čekal mnohem víc, souhlasíte?
„Je to tak. Přestupoval jsem z Tampy do týmu, který se vždycky v tabulkách NHL pohyboval nahoře. Těšil jsem se na to, ale nakonec byla sezona úplně jiná. Bylo to zklamání.“

Proč? Podařilo se vám s odstupem času najít důvody neúspěchu?
„Začátek jsme měli celkem dobrý. Začínali jsme v Evropě a s Pittsburghem jsme první zápas prohráli až v prodloužení a druhý vyhráli… V týmu byla pohoda, opravdu výborná parta. Ale jak se začala liga rozjíždět, tak jsme jen padali dolů. Nechtěl bych to všechno házet na kouče Hartsburga, ale je pravda, že když byl v únoru odvolán a z farmy přišel trenér Cory Clouston, tak jsme se zvedli. Změnil trochu naši hru a hned bylo znát, že tenhle tým má na to, aby hrál nahoře. Starší trenér jako by to z nás nedokázal dostat.“

FILIP KUBA

Narozen: 29. prosince 1976 v Ostravě Profese: hokejový obránce Klub: Ottawa Senators Draft: v roce 1995 si jej vybrala Florida jako 192. v pořadí Předchozí kluby: Vítkovice (1994-96), Carolina Monarchs (AHL, 1996/97), New Haven Beast (AHL, 1997/98), Kentucky Thoroughblades (AHL, 1998/99), Houston Aeros (IHL, 1999/2000), Florida Panthers (1998-2000), Minnesota Wild (2000-2006), Tampa Bay Lightning (2006-2008), Ottawa Senators (2008-?) Letošní bilance: 71 zápasů/40 bodů (3+37) Bilance v NHL: 602 zápasů/247 bodů (58+189), v play off: 24/13 (4+9) Největší úspěchy: mistr světa 2001, bronz z olympiády 2006, nominace do výběru All Star NHL (2004), v Minnesotě dvakrát nosil kapitánské céčko

Co přesně nový trenér změnil?
„Byli jsme agresivnější, při napadání jsme získávali více puků. Tím jsme si také vytvořili více šancí. Ofenzivní síla Ottawy je velká, ale první půlku sezony jsme to nedokázali využít. Moc gólů jsme nedostávali, dozadu jsme nehráli špatně. Ale v útoku jsme měli snad nejmenší průměr branek na zápas. A to bývalo v Ottawě vždycky naopak.“

Zmínil jste agresivitu. Právě tohle vám osobně v Ottawě vyčítali. Deník Ottawa Sun doslova napsal: Když přijdou na řadu souboje u mantinelu, je to fiasko. Prý jste si připisoval málo hitů.
(zasměje se) „To bylo v úvodu sezony, asi po deseti zápasech. Nevyšlo to od kouče, že by mi tohle vyčítal. Vzešlo to od kanadských novinářů… Já nevím. Hraju stejnou hru jako v každém jiném týmu. Asi čekali, že budu hrát více agresivně. Předtím hrál v Ottawě Zdeno Chára, a jestli automaticky čekají, že každý vyšší obránce bude hrát jako on… Nevím. Já hrál svoji hru.“

Jste moc měkký? To vám vyčítali?
„Tak měkký... V NHL se ve statistikách počítají hity, odebrané kotouče, ztracené kotouče… Všechno. Nevím, jestli tam novináři vůbec sledují hokej. Nebo si pak jen vezmou zápis a podle toho lidi hodnotí. Kouknou se na hity, ten jich má tolik, ten tolik a podle toho usoudí, jestli hrál dobře, nebo ne. U mě vidí jeden hit za zápas a je to. Na druhou stranu ale taky záleží na tom, kdo ty statistiky dělá. Na některých stadionech se stačí o soupeře opřít a hned je to hit. Jinde to musí být rána, až zadrnčí plexiskla. Kolikrát něco ani nenapíší… Taky umím v soubojích přitlačit, ale ne že bych se rozjel čtyři pět kroků a snažil se někoho sestřelit na zem. To se nemusí vyplácet. Není to můj styl, já soupeře srážet nebudu. Radši si to dobře odehraju pozičně.“

U statistiků možná také záleží na tom, jaké už má kdo v NHL jméno a pověst, ne?
„To je jasný. Vyhlášeným bouračům stačí kolem někoho jenom projet a už mají čárku za hit. Někdy se na ty statistiky opravdu díváte, že to snad není možné. A nejsou to jen hity, ale i třeba střely na branku, zákroky gólmanů a tak.“

Snažil jste se někdy zareagovat?
„Dá se to, ale nikdo to nedělá. Bavíme se o tom třeba na schůzi hráčské asociace. Že někde stačí nahodit puk z obrany a je to střela na branku, jinde nepočítají dorážky. Na každém stadionu je to trochu odlišné, záleží na lidech z NHL, jak si to ohlídají. Ale že by si někdo hned po zápase vyloženě stěžoval, to ne.“

Novináře a statistiky jste si zřejmě nezískal, fanoušky ano?
(přemýšlí) „Nevím, jestli získal. Fanoušci v Kanadě jsou výborní, jejich zájem o hokej se nedá srovnávat třeba s Tampou. Lidi hokeji rozumí. Ale já nikdy nebyl taková hvězda, abych byl vyloženě miláčkem publika. Na druhou stranu na mě nikdy nebučeli, takže to bylo v pohodě… (usměje se) Musím to zaklepat.“

Nepomohl vám ani rekordní zápis do statistik NHL, když jste jako první obránce v historii bodoval v osmi úvodních zápasech?
„Tohle vám vždycky pomůže při startu v novém týmu. Ale u novinářů to asi až takový ohlas nemělo… Ale pozor, já si nechci nějak stěžovat. O mém slabém důrazu se napsal jeden článek, vůbec se to nedá porovnávat například s honem na Jasona Spezzu. Byl náš nejlepší útočník, dával hodně gólů a stejně po něm šli doslova pořád. Sám mi říkal, že si to tak nemám brát. Že to takhle chodí vždycky. Když se nedaří, tak je zájem médií větší. A ostřejší. S tím jsem počítal už v době, kdy jsem do Ottawy odcházel. Takže mě to nějak nevzrušovalo, nebyl jsem vyloženě naštvaný. Snažil jsem se jen soustředit na hokej.“

Co vaše budoucnost? Je spojená s Ottawou?
„Podepsal jsem smlouvu na tři roky a chci ji dodržet. Senators jsou výborná organizace, nedá se proti ní nic říct. Navíc jsem v Kanadě, to je vždycky super. I parta je tam jedna z nejlepších, co jsem zažil, a navíc velmi dobrý tým, který má na to, aby hrál nahoře. Snad nedopadnu jako Pavel Kubina, který si o Torontu myslel to samé a teď už tři roky čeká na play off …“

Vaše rodina je v Ottawě spokojená?
„Starší syn chodí v Tampě do školy, zůstal tam a přijel jen na Vánoce. Manželka byla ze začátku s druhým synem také v Tampě, protože jsem angažmá měnil těsně před začátkem kempu. Přijeli za mnou až v listopadu, zůstali do Vánoc. Pak jsme měli dlouhý trip, tak jeli zpátky do Tampy. Takže to bylo spíš o cestování.“

Po teplém počasí, které panuje na Floridě, se vám nestýskalo?
„Ze začátku ani ne. V Ottawě je zima pěkná, hodně sněhu. Až ke konci sezony, když bylo v dubnu pořád dost sněhu a mrzlo, tak už mi to přišlo trochu dlouhé. Tehdy jsem si rád zavzpomínal, jaké to bylo jezdit na tréninky jenom v kraťasech.“

Do bojů o Stanley Cup jste se nedostal, ale z mistrovství světa jste se omluvil. Z jakého důvodu?
„Měl jsem problémy s levou kyčlí. A přitahovačem svalu. To je věc, co mě trápila už dřív. Tento rok se to zhoršovalo, byl jsem na vyšetření a lékař mi doporučil klid. Aby prý pauza byla co nejdelší. To by mi mělo pomoct.“

Klid bude stačit? Operace není nutná?
„Na vyšetření v Ottawě říkali, že operativní zásah kyčel ještě nepotřebuje. Doufám, že to tak bude.“