Bere to statečně. Ondřej Pavelec se rychle sebral z hrozivého zážitku. Ale dál zůstává v nejistotě. Brankáři Atlanty, který zkolaboval na začátku pátečního zápasu proti Washingtonu, následné testy zatím nenašly jedinou vadu v organismu. „Děsí mě, že se mi to mohlo stát třeba na dálnici v autě,“ přiznal z nemocnice v rozhovoru pro Sport letošní mistr světa.
Lékaři si u jeho pokoje podávají dveře. Pořád samé vyšetření, testy. Je potřeba proklepnout celé tělo. Zjistit, proč najednou neočekávaně vynechalo.
„Zatím pořád nic konkrétního nevím, jen jednotlivé výsledky,“ líčil v sobotu v noci do telefonu třiadvacetiletý Ondřej Pavelec. Zda je ohrožena jeho kariéra, doteď nikdo neřekl. Ale on sám už má dobrou náladu, zrovna se chystal zhlédnout boj parťáků s Tampou.
Ondřej Pavelec těsně po zkolabování leží na ledě v bezvědomí. • Foto ČTK/AP
Jenom vyjmenovat vyšetření, která jste už podstoupil, musí vydat na solidní seznam, že?
„No, to jo. Teď je něco po páté hodině (v sobotu zámořského východního času) a na testy jsem šel asi v deset dopoledne. Celou dobu někam lítám. Tři hodiny jsem třeba ležel v tunelu na magnetický rezonanci. Prohlíželi mě úplně celýho, odshora dolů. Není to nic příjemnýho. Ale doufám, že se díky tomu aspoň přijde na to, co ten kolaps způsobilo, a nějak se to bude řešit.“
Ani náznaky, co by za vaším omdlením mohlo stát, zatím nemáte?
„Jen něco málo. Jistě vím, že to nevypadá na srdce. Teď akorát mi řekli, že ho mám zdravý. Může to ale být něco v hlavě. Anebo jsme se bavili, že to může mít souvislost s dřívějším zraněním. Před osmi lety jsem totiž dostal pukem do krku a chvíli jsem pak necítil nohy. To samý se mi stalo i teď, nohy jsem začal cítit až v nemocnici. To byla taky moje největší obava, co tohle znamená.“
Na jednu stranu je skvělá zpráva, že jste zdravý, ale zároveň to musí být děsivé, nevědět, proč jste zkolaboval. Je to tak?
„Přesně. Děsí mě to celý z toho důvodu, že se to mohlo stát třeba při řízení auta na dálnici. A mohlo to skončit větším neštěstím. Proto jsem zaraženej a mám strach, co to je. Nebo spíš strach z toho, co se mohlo stát. Ale teď už se cítím v pohodě, akorát mě bolí hlava, jak jsem padnul na led. To je má jediná starost, jinak jenom čekám na další výsledky.“
A neleze vám nejistota, to čekání na příčinu, během dne už na mozek?
„Co se dá dělat, stalo se. Teď už s tím nic neudělám. Já byl hlavně rád, když jsem se večer probral v nemocnici a mohl jsem vším hejbat. I zprávy doktorů byly pozitivní, to mě trochu uklidnilo. Ale určitě mám v hlavě otázku: Co to je? Co to zapříčinilo? Ale jak už jsem řekl, mohlo to dopadnout mnohem hůř.“
Co vám jako první blesklo hlavou, když jste se probral?
„V první řadě jsem vůbec nevěděl, co se stalo. Nikdo mi to ani nebyl schopnej říct, protože to nikdo neviděl. Sami se snažili zjistit, co se doopravdy stalo, protože já jim to taky říct nemohl. (usměje se) Poslední, co si pamatuju, je hymna, jak se rozsvítily světla v hale. A pak jak jsem se probral v sanitce. Tam jsem ještě nemohl hejbat nohama, byl jsem trochu mimo. Ale vybavuju si to. Pak když mě přivezli do nemocnice, jsem byl už při plným vědomí.“
VIDEO: Ostřesná chvíle pro českého gólmana.
A kdy vám řekli, že jste omdlel při zápase?
„To až náš doktor, který jel ze zimáku hned za sanitkou. On se ptal kluků z týmu, ale i kameramanů, jestli to někdo zachytil. Ti mu ukázali, co se stalo. A já to sám potom večer viděl v televizi.“
Jaký to byl pohled, vidět se bezmocně složit?
„Řeknu vám, vidět jsem to nejdřív ani nechtěl. Nebo jsem spíš věděl, že to nebude příjemnej pohled. Ale jelikož jsem si to nepamatoval, zajímalo mě, jak se to stalo a co se tam dělo. Přece jenom jsem byl v pohodě v nemocnici, dost se mi ulevilo, tak jsem se na tu televizi kouknul.“
Přiznejte, napadlo vás v první chvíli, že tohle je konec s hokejem?
„Vůbec, nelžu vám. Ani na okamžik jsem nepřemýšlel, co by se mohlo dít. Já chtěl nejdřív zjistit, co se stalo a co bude následovat. Takové myšlenky napadají až časem. Když jsem večer koukal na ten zápas, potom se mi to v hlavě začalo honit. Ale nepřipouštěl jsem si, že bych mohl skončit s hokejem.“
A umíte si teď představit, jak zase jdete na led? Po tom, co jste prožil?
„Určitě se mi to připomene. Uvědomím si, co se všechno mohlo stát. Jenže to se mohlo přihodit i doma, když jsem sám, mohlo to být na ulici, v autě. Napadne mě to, s tím počítám. Ale pro mě je hlavní, abych byl zase v pořádku a co nejrychleji se vrátil. Uvidíme podle výsledků, za jak dlouho to půjde. Čím dřív se zase zapojím do tréninků, tím líp.“
Budete teď na sebe dávat větší pozor?
„To je těžký, dokud pořádně nevím, co to způsobilo. Zatím prostě nevím, co se děje. A neřekl bych, že jsem na sebe předtím pozor nedával. Uvidím, co mi řeknou doktoři, podle toho se budu řídit. Hlavně, teď jsem zase v pohodě. Chodím, sedím, ležím, komunikuju. Až na tu hlavu je mi fajn. Není to můj první otřes mozku, člověk vidí i v televizi, že takovéhle věci se někdy stávají. Nezbývá mi, než se s tím smířit.“
Pavelec v péči lékařů • Foto ČTK/AP
A budete teď chtít být alespoň pod větším dohledem? Abyste nezůstával nikde dlouho sám…
„No, přítelkyně odletěla zrovna den před tím, co se to stalo… Zatím jsem v nemocnici, tak tohle neřeším. Zařídím se podle toho, co mi tu řeknou. Snad to ale nebude nic vážnýho, že bych musel měnit plány. Zatím je brzy se o tom bavit, to až mě pustí domů.“
Prý jste se hned v nemocnici zajímal, jak hrál tým. Je to pravda?
„Je. To mě napadlo, protože jsem se na sebe podíval a zrovna ze mě sestříhávali výstroj a dres. Hned v sanitce mi proto došlo, že se něco stalo při zápase a že kluci hrajou. Pamatoval jsem si, že to byl první zápas s Washingtonem. A dostal jsem dobrý zprávy. Kluci to zvládli, přitom ani pro ně to nebylo jednoduchý.“
Ondřej Pavelec je odvážen z ledu • Foto ČTK/AP
Váš agent říkal, že když jste zkolaboval, bylo v aréně velké vedro. Nemohlo to mít vliv?
„Nemyslím si. Bylo sice hodně lidí, venku teplo, ale i když nejsem doktor, nepřijde mi, že by tohle byla příčina. Ikskrát jsme tam v takových podmínkách hráli a nikdy se nic nestalo. Já jsem se na ten zápas těšil, bylo tam takové to napětí jako před každým utkáním.“
Nevybavujete si, že by se vám někdy dřív dělalo špatně?
„Právě že nic takovýho. O to víc mě to celý překvapuje. Já jsem se cítil zdravej, během tréninků i v přípravných zápasech bylo všechno naprosto v pohodě. A najednou tohle… Kdybych něco zpozoroval, doktorům bych to dal vědět a řešilo by se to. Jenže já na nic nepřišel.“
Byl za vámi někdo z týmu v nemocnici?
„Kluci nemohli, letěli hned do Tampy. Ani jsem je neviděl. Ale pak je den volno, tak snad mě pustí a já se s někým potkám. Zatím jsem jenom hned, jak jsem se dal dohromady, volal domů. Chtěl bych poděkovat všem za podporu, za zprávy, které mi přišly.“
| - v pátečním úvodním zápase sezony Atlanty proti Washingtonu se Pavelec v čase 2:25 zhroutil u svojí branky - zrovna se nehrálo, chystalo se vhazování na opačné straně, Pavelec si v dosavadním průběhu utkání nepřipsal ani jeden zákrok - dvacet minut pomáhal tým lékařů nehybnému gólmanovi z ledu, ten se probral z bezvědomí až v sanitce - lékaři se v nemocnici snaží zjistit příčinu kolapsu, ale zatím bez úspěchu, všechna vyšetření dopadají dobře Očima maminky Marcela Pavelcová „Pracuji jako zdravotní sestra, takže hned vidím to horší, ostatní mi ale říkali, abych nesejčkovala…. Ale co jsem sledovala na televizních záběrech, tak mu nedávali žádnou dýchací masku, nepoužili ani defibrilátor. Sahali mu i pod vestu. Takže celou dobu sám dýchal, což je dobře. Budu teď mít o něj strach, to přiznávám. Určitě dostane nakázáno, aby se mi okamžitě po každém zápase hned ozval.“ |
Chcete mít sportovní informace jako první? Objednejte si SMS a MMS zpravodajství iSport.cz »
