Tomu se říká draze zaplacená památka na Sidneyho Crosbyho. Obránce Roman Polák si po nešťastném střetu s bruslí hvězdného útočníka pořezal pravou ruku. Hodně škaredě. Šrám se mu táhne přes celé zápěstí. „Vypadám jako sebevrah. Jako kdybych si chtěl podřezat žíly,“ říká v rozhovoru pro Sport.
Přestože musel na operaci a zhruba na tři měsíce vypadne ze sestavy St. Louis Blues, mluví 24letý Polák o klice. Kdyby šla Crosbyho brusle jen o pár milimetrů vedle, má po slibně rozjeté kariéře v NHL i reprezentaci. „Měl jsem štěstí v neštěstí. Brusle mohla přetnout hlavní nerv, pak bych nemohl hokejku vzít do ruky,“ říká odchovanec ostravského hokeje.
Jak to s vaším zraněním aktuálně vypadá?
„Nejdřív to vypadalo dobře, že to je jenom říznuté. Ruku mi zašili, všechno fungovalo, mohl jsem normálně hýbat prstama. Doktoři říkali, že nervy i hlavní tepnu brusle minula o milimetr, že jsem měl štěstí. Jenže pak jsem šel ještě na podrobnější magnetickou rezonanci a tam zjistili, že mám dvě šlachy přetnuté.“
Takže se to muselo řešit chirurgicky...
„Bylo to těžké rozhodnutí, protože doktoři nevěděli, jak to vlastně léčit. Říkali, že u normálního člověka by se operace nedělala. Nechalo by se to tak, ostatní šlachy by časem nahradily ty přeťaté. Jenže u hokejisty si nebyli jistí. Báli se, že bych neměl zápěstí tak silné, nebo bych jej nemohl pořádně ohnout. To by bylo dost špatné. Volali jsme všem chirurgům po Americe, co si o tom myslí. Někteří byli pro operaci, podle jiných byla zbytečná. Bez operace bych se mohl za čtrnáct dní vrátit na led, s operací by to byly tři měsíce.“
Proč jste se nakonec rozhodl pro operaci?
„Bavili jsme se s vedením, všichni víme, že to je můj poslední rok v klubu se smlouvou. Ale dali mi najevo, že se mnou počítají dál, že jsem mladý a kariéru mám před sebou. Lépe prý teď zmeškat tři měsíce, než si kvůli tomu pokazit kariéru. Šlo o to, že na rozhodnutí bylo jen čtrnáct dní. Pak by se poraněná šlacha stáhla, ztvrdla by a operovat by už nešla. To jsem prošvihnout nechtěl.“
A riskovat také ne...
„Přesně tak. Každý mi říkal, že to je mé rozhodnutí, ale většinou mi doporučovali operaci. Že to je stoprocentní a ruka bude fungovat, jak má. Kdybych to překousnul a hrál, spravit by to už nešlo. To mi rozhodování usnadnilo.“
Jak se celá ta nehoda vlastně přihodila?
„Jel jsem za branku pro puk a měl Crosbyho na zádech. Odehrál jsem kotouč, on mě dohrál na mantinel a spadl pode mě. Levou nohou klečel na ledě, akorát se zvedal a já zavrávoral. Nebyl to žádný nekontrolovatelný pád, jen jsem se chtěl rukou přidržet ledu, padal jsem jen rukama dolů. A zadek Crosbyho nože mě říznul. Na videu jsem se na to díval milionkrát a nic jsem pořádně neviděl. Dokonce jsem i četl článek, jak prý St. Louis zapírá, že se mi to stalo o plexi, nebo o mantinel. To je blbost! Vím přece, o co jsem se pořezal.“
Žádné chrániče na zápěstí jste neměl?
„Někteří kluci mají na zápěstí chrániče proti sekání, to by mi asi pomohlo. Ale já je nenosím. Chci toho mít na sobě co nejmíň.“
I do budoucna po takovém zranění?
„Už mi psaly různé firmy, které nabízejí kevlarové rukávy. Vypadá to jako ponožka, nemělo by to jít rozříznout. Uvažuju o nich, pro jistotu.“
Crosby nějak reagoval?
„V první chvíli asi ani nevěděl, že jsem se zranil. Já hned vyrazil na střídačku, mám pocit, že ani nebyla přerušená hra. A na střídačce mě hned chytil kustod, viděl proud krve, hned mi na to hodil ručník a běželi jsme za doktorama. Po zápase s Crosbym mluvil náš doktor. Vzkázal, že jej to mrzí, že se omlouvá. Ale nebyla to jeho vina, jen nešťastná událost.“
Co teď s rukou vlastně můžete dělat?
„Nic, můžu tak akorát na procházky se psem do parku. První dva týdny se ani nesmím zpotit, namáhat se, aby tam zbytečně neproudilo moc krve. Pak mi dají ruku do dlahy a konečně začnu něco dělat. Alespoň bruslit. Je to hrozně nepříjemné, ale budu mít víc sil a prodám je v závěru sezony. Máme hodně dobrý tým, klukům to šlape a já už se těším, až do toho taky znovu vletím!“
