Našinec to v cizině nemívá snadné. Konkurence ukáže na jeho charakter. Musíte se ukázat, zabodovat, předvést, že si místo v sestavě zasloužíte i na úkor domácích borců. A někdy je to na ledě drsná písemka. Své o tom ví i osmnáctiletý Šimon Marha, útočník elitního švýcarského týmu Rapperswil-Jona. V záplavě skvělých a zkušených hráčů buduje svoji kariéru. Před týdnem schytal pozdrav pukem od známého Švéda Linuse Klasena, který juniorskému reprezentantovi udělal binec v puse.
Odnesly to dva přední zuby. A vznikla fotka nikoli pro slabší povahy. „Aspoň jsem zajímavý pro holky, těm se ta mezera v chrupu líbí,“ usmívá se Marha, nyní bojující v barvách druholigové týmu EVZ Academy. Což je jakási obdoba hokejové akademie Salcburku, patřící ambicióznímu Zugu. „Ale je to tu ještě mnohem lepší, jsou tu neuvěřitelné podmínky k trénování, neskutečné zázemí,“ pochvaluje si host z R-J Lakers.
Snímek poničeného chrupu vypadá všelijak, jak velkou pecku jste schytal?
„Hráli jsme zápas s Vispem, jel jsem do rohu, proti mě Klasen, najednou podebral puk a že ho lobem vyhodí ven. No a trefil mě do pusy. Po zápase jsem mu šel poděkovat, udělali jsme si společnou fotku. Všechno v pohodě, zasmáli jsme se tomu. Linus je zkušený borec, dovolil jsem si před ním zavtipkovat, kam mu mám poslat účet za nové zuby, bylo to vtipné. Linus se mi omlouval, ale to ani nemusel. Nemohl za to. Aspoň vypadám jako hokejista. Říkal jsem mu, že na mě poletí holky.“ (usmívá se)
Ale v první chvíli vám asi do smíchu nebylo…
„Já nic necítil, vyrazil mi zuby i s nervy, se vším všudy, takže prakticky žádná bolest. Až na horní ret, ten jsem cítil, pravda. Chtěl jsem pokračovat, dohrát zápas, ale nešlo zastavit krvácení. Čekal jsem na střídačce s košíkem na helmě, ale krev pořád tekla. Přestala až po čtyřech hodinách. Nedohrál jsem, to mě štvalo. Teď čekám na vyndavací zuby. Až si půjdu večer lehnout, vyndám si je… Takhle to má spousta hokejistů. Jinak musím počkat, až mi bude jednadvacet let, pak mi teprve mohou nastřelit nové trvalé zuby, dřív to nejde.“
V akademii Zugu hostujete jako hráč Rapperswilu, hrajete druhou nejvyšší soutěž mezi muži. Jaká to je liga?
„Hrají tu i kluci draftovaní do NHL, bývalí reprezentanti, účastníci mistrovství světa. Zrovna Klasen je jedním z nich. U nás se nedávno psalo, že Slovák Šimek měl jít do Zlína, ale radši zvolil druhou švýcarskou ligu, což asi taky o něčem svědčí. Zázemí v Zugu je neskutečné. Ráno přijdeme do obrovské posilovny, která je rozdělena na několik částí. Stará se o nás osm kondičních trenérů, vedla fitka je fotbalové hřiště, rampa na běhání, v patře nad tím vším atletická rovinka. Navrch sauny, masérna, na místě jsou čtyři fyzioterapeuti. Každý týden nám měří všelijaké hodnoty, zjišťují, kam jsme se za tu dobu posunuli a podle toho uzpůsobí náš další trénink. Úroveň podmínek je neuvěřitelná. Až na pár výjimek tu jsou všichni hráči pod dvacet let.“
Jak jste se do akademie Zugu jako kmenový hráč Rapperswillu dostal?
„Manažer Rapperswilu dříve dělal pro Zug, má tu známé. Řekl mi, že mi to tady sedne. A měl pravdu. Pro mladého hokejistu asi těžko najdete lepší podmínky k rozvoji. Postaráno je tu o nás neuvěřitelně. Od trenérské stránky až po životosprávu. Taková hokejová fabrika.“
Jaká je šance na povolání k zápasu do elitní švýcarské ligy?
„Nikdy nevíte. Radši se dopředu moc nedívám, nestavím si před sebe extra velké plány. Zůstávám při zemi, beru to tady den po dni. Chci se tu zdokonalit, jít nahoru a uvidíme, co přinese čas. Druhá švýcarská liga je hodně solidní soutěž, pro osmnáctiletého hráče perfektní průprava pro hokej mezi chlapy.“
